Vše o dřevostavbách
Kachlová kamna v dřevostavbě: čím se liší od klasického krbu?
Kachlová kamna jsou estetickým, ale i funkčním prvkem, který každé domácnosti propůjčí ten pravý nádech historie. A nemusí se nutně jednat jen o staré chalupy. Kachlová kamna najdou uplatnění i ve zcela nových dřevostavbách. Jde jen o to zakomponovat je do interiéru s citem a přizpůsobit jim celkový vzhled nejen místnosti, ale celého domu, ve kterém se nachází. Kachlová kamna si s dřevem rozumí, však se také jednalo o nezbytnou součást každé roubenky. Není tedy vůbec žádný důvod, proč by kachlová kamna nemohla být součástí moderní dřevostavby. Jedinou podmínkou je, aby si takový dům držel tvář časů minulých. Vždyť i na dřevostavbách se mohou aplikovat prvky, jako je falešné roubení, a to jak z exteriéru, tak i interiéru. V takovém prostředí nebudou kachlová kamna vůbec působit jako pěst naoko, ale naopak se stanou krásným detailem, který podtrhne celkový vzhled domu v osobitém stylu. Tento typ vytápění je navíc praktický a nadčasový. Nejen estetika, ale i funkčnost Kachlová kamna však nejsou jen o estetice. Jejich primární funkcí je vytápění místnosti, ve které se nacházejí, případně i dalších prostor domu. Při jejich výběru je proto důležité dbát na výkon, brát v potaz samotné zateplení domu a přihlédnout bychom měli i k typu komínu. V neposlední řadě si je dobré určit, zda budou kachlová kamna jen doplňkovým zdrojem tepla, nebo tím hlavním. To vše je vždy dobré prokonzultovat s kvalitním kamnařem. Najít člověka, který tradici budování kachlových kamen zvládá zcela bez problému, může být ovšem poměrně těžké. Je proto dobré pátrat po referencích a zvolit si osobu, která má za sebou celou řadu povedených realizací. Sálavé vs. konvenční teplo Kachlová kamna jsou povětšinou zdrojem sálavého tepla. Šamot uvnitř se nahřeje a vydává teplo konstantně i dlouho poté, co samotný plamen uvnitř vyhasnul. Tím se výrazně liší od krbové vložky, která má povětšinou teplo konvenční, což znamená rychlé ohřátí během krátké chvíle, ale také rychlé vychladnutí po zhasnutí plamene, což nemusí být příliš komfortní například v noci, kdy nepřikládáme. Konvenční teplo, při kterém je ohříván vzduch, navíc nemusí být příjemné například pro alergiky. Dnes již existují různé druhy kamen a krbů, které oba způsoby vytápění kombinují. Vytápět kachlovými kamny lze i jiné místnosti než jen tu, ve které jsou kamna umístěna. K tomu slouží klasický teplovodní rozvod, ať už radiátorový či podlahový. Pokud by se taková možnost hodila i ve vaší nemovitosti, je nutné kombinovat kamna s výměníkem integrovaným do topeniště, ve kterém se bude ohřívat užitková voda určená pro otopný systém. Vaření i spaní Dalším významným rozdílem klasických kachlových kamen oproti krbu je jejich možnost variabilního využívání i pro jiné účely než vytápění. Kamna lze vybavit litinovým tálem, který je nahříván přímo plamenem, a nabízí tak ideální plochu pro vaření. Kachlová kamna tak mohou v některých případech bez problému nahradit klasické varné desky. Je ovšem nutné dbát na bezpečnost, protože takový tál je snadno přístupný a lze se jednoduše popálit. Další možností je vybavit kachlová kamna troubou, ve které lze bez problému péct a ohřívat již připravené pokrmy. Jak v případě trouby, tak i při vaření na tálu je nutné počítat s o něco delší dobou přípravy, nicméně ten pocit z pokrmů připravených na kamnech je k nezaplacení. V neposlední řadě je nutné zmínit ještě jednu tradiční výhodu kachlových kamen, a tou je možnost vytvoření lůžka na spaní na šamotu. Tzv. spát za pecí třeba na kožešině je jedinečný zážitek, který budou milovat především děti, ale možností přenocovat na netradičním lůžku nepohrdne ani kdejaká návštěva.
Dřevostavby a udržitelnost. Jak moc zatěžují životní prostředí?
Pořizovací cena, vzhled, náklady na vytápění, životnost... To všechno jsou důležité faktory, které bere v potaz každý, kdo si chce postavit vlastní dům. Někteří však k těmto kritériím přidávají ještě pro ně důležitý jeden aspekt, kterým je dopad budovy na životní prostředí. Nabízí se proto otázka, jak moc ublížíme planetě, pokud na ní vybudujeme další dřevostavbu? Na jedné straně máme dřevo, čistý přírodní materiál, který nemůže být zelenější. Dřevo využívané u dřevostaveb je ovšem ošetřováno tak, aby bylo schopné odolat všem nepříznivým vlivům, k čemuž slouží chemie, a ta už tak zelená není. Můžeme tedy dřevostavbu zařadit do kolonky „udržitelné“? Materiály šetrné k přírodě O problematice udržitelnosti můžeme debatovat celé hodiny. Nabízí se totiž otázka, co je vlastně udržitelné? Člověk a jeho činnost to rozhodně nejsou. Pokud se však zaměříme na jádro věci, je nutné si uvědomit, že dřevostavby jsou místem, kde se žije. A to znamená jediné. Stejně jako klasický zděný dům, i dřevostavba musí projít celou řadou stavebních i hygienických norem, díky kterým nebude nijak škodlivá pro ty, kteří v ní žijí. S tím také souvisí fakt, že zároveň nijak nepoškozuje prostředí, ve kterém je situovaná. A není to jen o samotné nosné konstrukci. I další úpravy dřevostavby využívají v podstatě obdobné materiály jako klasické stavby. Ať už se jedná o sádrokarton či nejrůznější dřevovláknité desky, popřípadě biodesky, OSB desky a další. Životnost a efektivita Samozřejmě tu jsou materiály, které jsou vůči životnímu prostředí méně šetrné, a naopak ty více šetrné. Je jasné, že využití klasické skelné vaty udělá z domu o něco méně udržitelný projekt, než pokud je k zateplení využívána izolace na bázi dřevěných vláken. Zde je ovšem nutné myslet na určité kompromisy, které využití takových materiálů přináší. Ekologičtější materiál do jisté míry znamená o něco méně odolný materiál. Dům, a to i dřevostavba, by měl sloužit řadě generací, a proto je vždy dobré při výběru dbát nejen na to, jak ekologické materiály jsou, ale také jaká je jejich životnost a efektivita. Ekologické sice vždy nutně neznamená horší, nebo méně odolné, ale jsou i materiály, díky kterým bude dům zelený od sklepa až na půdu, ovšem pouze na několik málo desítek let. Hospodaření s energií a vodou Udržitelnost budovy ovšem neurčuje pouze to, z čeho byla vyrobena, ale také to, zda spadá do nízkoenergetického či pasivního standardu. To v praxi znamená, že dřevostavba může být vyrobena z těch nejekologičtějších materiálů, ale pokud za rok spolyká tolik energie, že by to vystačilo na provoz několika rodinných domů, nemůže být o udržitelnosti vůbec řeč. Udržitelná dřevostavba spotřebovává minimální množství energie a má taktéž vytvořen co možná nejudržitelnější způsob hospodaření s vodou. S tím také souvisí fakt, že taková budova během svého života vytvoří jen minimální množství odpadu a znečištění. Skutečně udržitelné projekty se proto snaží pracovat i s využíváním šedé vody, její filtrací a vracení zpět do oběhu. Udržitelné chování Závěrem si ještě dovolíme připomenout jeden důležitý faktor, na který řada lidí zapomíná. Dřevostavba může být sebevíc udržitelná, ovšem její ekologický dopad ve velkém závisí na ekologickém chování jejích majitelů. Ve finále může být tím nejškodlivějším pro životní prostředí kupříkladu mobiliář, kterým dům vybavujete či další věci, které ve svém životě běžně užíváte, ať už se jedná o neekologické vozy s dieselovými motory či nezodpovědné vedení odpadového hospodářství. To všechno jsou detaily, které se ve finále podepisují na rozdílech, mezi skutečně ekologickou dřevostavbou a domem, který je pro planetu zátěží.
Pečujme o dřevo správně
Dřevo je sice živý materiál, ale celková údržba dřevěného domu během jeho užívání se od klasické zděné stavby tolik neliší. Navíc je péče o dřevo je velmi snadná. Je zapotřebí obnovovat vnější nátěr dřevostavby. Záleží na zvoleném nátěru a hlavně druhu dřeva. Obecně lze říci, že údržba je potřeba každých pět až osm let. Jižní strana bývá samozřejmě náchylnější. Co se týče konstrukce, tak konstrukční řezivo a hranoly se dnes již nemusí impregnovat či jinak ošetřovat, dřevo již bývá vysušené, tudíž nepodléhá plísním a dřevokaznému hmyzu. Dřevokazný hmyz napadá dřevo o vlhkosti vyšší než 15 %, dřevokazné houby dokonce dřevo o vlhkosti vyšší 20 %. Návod na to, aby nám dřevěná fasáda a konstrukce domu zůstaly funkční po mnoho desetiletí je tedy jednoduchý – zabránit vodě, aby se ke dřevu dostala. Jak na to? Voda ke dřevu nesmí! Jelikož jsme si řekli, že konstrukční prvky jsou dobře vysušeny a nemusíme se o ně tedy bát, pojďme se zaměřit na to, jak ochránit dřevěnou fasádu. V první řadě nesmí docházet ke vzlínání vody z půdy. Z tohoto důvodu se kolem domů s dřevěnou fasádou dělají terénní úpravy s kamennou drtí. Nejen, že pak nemáme fasádu zarostlou kopřivami, ale hlavně – kamínky zabrání dešťovým kapkám odrážet se na dřevěné obložení. Chránit fasádu proti dešťovým kapkám můžeme nejen zdola, ale i shora. Pokud uděláme dostatečný přesah střechy, z velké části dřevěné obložení uchráníme. Dalším důležitým faktorem v ochraně fasády je její samostatné konstrukční řešení. Minimální tloušťka venkovního obkladu by měla být alespoň 2 cm, aby se co nejvíce eliminovalo kroucení a praskání palubek vlivem vlhkostních změn. Šířky obkladů se doporučují co nejužší, a to nejlépe v rozmezí od 6 do 8 centimetrů. Důležité je mít na paměti, že není až takový problém, když na dřevo prší, jako to, když voda nemůže odtéci. To znamená, že vodorovné uložení nekrytých dřevěných prvků je vždy rizikem. Natřít, nebo nechat přírodní? Záleží samozřejmě na druhu použitého dřeva. Poslední dobou je velmi moderní nechávat dřevo neošetřené, to pak vlivem povětrnostních vlivů získá typickou šedohnědou patinu. V tomto případě se nejčastěji používá sibiřský modřín a jeho životnost se v odborné literatuře udává minimálně 30-50 let. Předpokladem je již výše zmíněná ochrana proti vlhkosti. Dále je možné využití takzvaného termodřeva. Jedná se o dřevo, které bylo vystaveno teplotám kolem 200 °C. Takto se peče 48 až 96 hodin, čímž získává svou odolnost. Dřevo se rovněž stává nezajímavé pro dřevokazný hmyz. A jelikož se zbaví vlhkosti, získá rozměrovou stálost. Typické pro termodřevo je jeho barva, která je tmavě hnědá. Metoda „pečení“ není žádná novinka, již naši předci dřevo před použitím opalovali, aby mu dodali dlouhou životnost. Všemocná impregnace Tlaková impregnace je další možností, jak oddálit stárnutí dřeva a zabránit dřevokazným plísním a houbám jeho poničení. Pod vysokým tlakem se do dřeva napustí impregnační látka, dřevo získá většinou šedozelenou barvu. No a samozřejmě další možností je nátěr, který většinou záleží na použité dřevině. Exotické dřeviny se ve většině případů napouštějí oleji, měkké dřeviny se zase upravují tenkovrstvou lazurou. Závěrem je nutné zmínit, že hlavní pozornost je třeba věnovat správnému výběru dřeva a vhodnému konstrukčnímu systému. Impregnaci a nátěr lze použít jako doplňkovou ochranu, která určitě s ochranou dřevěného obkladu pomůže, ale je nutno ji v pravidelných intervalech obnovovat.
Nehoří, dobře izoluje a nehnije. Jakých dalších mýtů o dřevostavbách se nemusíte bát
Ty si stavíš dřevostavbu? To musíš být blázen! Dětem po tobě nic nezbyde! Dům se ti rozpadne pod rukama! Podobné výkřiky do tmy si zcela jistě vyslechl nejeden zájemce o dřevostavbu, který svou tužbu sdělili svým přátelům, nebo nad pivem v hospodě. Okolo dřevostaveb skutečně koluje celá řada mýtů, které ovšem často nestojí na pevných základech. Mnoho z nich vychází z neobvyklé konstrukce domu, jiné zase ze zkušenosti se starými typy dřevostaveb, jako jsou roubenky či rekreační chaty. Technologie jsou však dnes na takové úrovni, že se dřevostavba pod rukama určitě nerozpadne, a to ani za desítky let. Mýtus 1: Takový dům špatně izoluje! Tepelná a hluková izolace je základem každého domu. Zatímco první šetří peníze a dává bydlení správný komfort, druhá zaručuje, že má každý obyvatel domu své vlastní soukromí. Co se tepla týče, je pravda, že dřevo neakumuluje teplo tak efektivně jako klasické zdivo, na druhou stranu se v dřevostavbě velice rychle ohřívá vzduch, a pokud je zvolen efektivní způsob vytápění, můžou být náklady na vytápění takového objektu velice nízké. Obavy nejsou na místě ani v otázce hluku. Dnešní izolanty dovedou velmi efektivně potlačit zvuk přenášený z vyšších pater do spodních, a to samé platí i u stěn mezi jednotlivými pokoji. Proto se i majitelé dřevostaveb mohou těšit z ničím nerušeného klidu. Mýtus 2: Dům bude tahat vlhkost a shnije, nebo ho sežere červotoč! Tyto představy vychází ze zkušeností se starými dřevěnými domy, které byly mnohdy jen minimálně izolovány, dřevo absorbovalo vodu, což nahrávalo výskytu hniloby, plísní a celé dílo většinou dokonal červotoč. Dnešní materiál určený pro stavbu dřevostaveb je již z výroby ošetřován tak, aby byl odolný proti všem nepříznivým vlivům. Stavební postupy jsou dnes navíc na takové úrovni, že jsou konstrukce domu od vnější vlhkosti dokonale odizolovány. To platí jak o vlhkosti ze země, tak i o vlhkosti, která se tvoří uvnitř objektu, ze kterého je efektivně odvětrávána. Mýtus 3: Neodolá zubu času Jak dlouho je dřevostavba schopna odolávat zubu času? To je otázkou. Pokud se však podíváme na stoleté roubené chalupy, ve kterých se nevětrá a často nemají příliš dobře vyřešenou ani izolaci, je jasné, že dřevo výdrž má. Samozřejmě vždy záleží na způsobu provedení samotné stavby, pokud je však dřevostavba zhotovena správně, má potenciál sloužit generacím. Navíc její oprava není tak náročná jako v případě klasického domu. Přeci jen trámoví se mění snadněji, a hlavně levněji než zdivo. Mýtus 4: Je to nebezpečné řešení! Dřevěné trámy a lehké příčky skutečně mohou v některých vzbuzovat dojem, že takováto konstrukce není tak bezpečná, pevná a odolná jako klasické zdivo. Ovšem dřevostavba, především co do pevnosti, může s klasickým zděným domem v klidu soupeřit. Odolá větrům, bouřím, sněhovým nadílkám i krupobití. A bát se nemusíte ani zlodějů. Skrze stěnu se rozhodně neprobourají. Žhavé to není ani v případě požárů, jak někteří volají. Dřevostavby musí splňovat protipožární předpisy a ve finále jsou vůči požáru ještě odolnější než klasické stavby. Mýtus 5: Vypadá to jako dům z papíru To je další nesmysl. Rozpoznat dnešní dřevostavby od vyzdívaných objektů je v podstatě nemožné. Dřevěná konstrukce umožňuje postavit rodinný dům téměř jakéhokoliv tvaru od tradičního vizuálu, až po modernější křivky a řešení. Pokud tedy uvažujete nad dřevostavbou, nenechte se odradit podobnými výroky. Nejdůležitější je zjišťovat si ověřená fakta, mluvit s majiteli dřevostaveb a zjišťovat informace u osob, které tomuto typu staveb skutečně rozumí. A pokud budete mít náladu, můžete ve finále všechny ty, kteří vás od vaší dřevostavby odrazovali, pozvat na návštěvu a zkusit změnit jejich názor, aby nešířili nesmysly dál. Více informací k falešným předsudkům a mýtům kolem dřevostaveb si můžete přečíst v tomto článku.
Tepelná čerpadla: ideální způsob vytápění dřevostavby
Vytápění je velké téma pro každého, kdo rekonstruuje, popřípadě se chystá realizovat novostavbu. Možností je mnoho a výběr ovlivňuje celá řada faktorů. Tím nejzásadnějším je bezesporu cena celého systému vytápění a také jeho následný provoz. Pro ty, kteří smýšlí udržitelně a přes vyšší pořizovací náklady hledají úsporu v provozu, dává největší smysl tepelné čerpadlo. Tepelná čerpadla jsou považována za jeden z nejvhodnějších a také nejudržitelnějších způsobů vytápění dřevostaveb a nízkoenergetických domů. Jde o ideální systém vytápění zejména pro dřevostavby, které mají perfektně vyřešené zaizolování, takže vytápění pomocí tepelného čerpadla je ve finále nejen ekologickým, ale i ekonomicky výhodným způsobem vytápění. Systém vzduch-voda: obrácená lednice Druhů tepelných čerpadel existuje celá řada, tím nejrozšířenějším je však systém vzduch-voda. Tento způsob vytápění funguje na principu podobném klasické ledničce, ovšem s opačným výsledkem. Tedy zatímco chladnička odebírá teplo z potravin, chladí je a na vnější straně topí, čerpadlo naopak odebírá teplotu z venku a uvnitř vytápí. Čerpadlo čerpá energii z okolního vzduchu, odkud odebírá přibližně 70 % energie. Následně je zhruba 30 % elektrické energie potřeba k tomu, aby došlo k ochlazení a distribuci tepla po objektu. Při tomto procesu se odpařuje chladivo s velmi nízkým bodem varu, čímž je z okolního prostředí získávána energie. Chladivo je následně stlačeno kompresorem a ve výměníku dochází k jeho zkapalnění a předání energie do systému vytápění i ohřevu teplé užitkové vody. Nespornou výhodou tepelného čerpadla vzduch-voda je jeho kompaktnost, díky které lze mít čerpadlo na zahradě, ale i uvnitř objektu, kde zabere jen několik málo metrů a lze jej využívat také k ochlazování domu. Tento druh vytápění má však i své nevýhody. Tou první je hlučnost, která rozhodně není výrazně rušivá, nicméně se nejedná o zcela tiché řešení. Další nevýhodou je efektivita čerpadla, která může klesat ve velmi vysokých mrazech. I přesto je tepelné čerpadlo vzduch-voda jednou z racionálnějších variant, jak vytápět ekologicky a ekonomicky. Systém země-voda: energie ze země Pro domy disponujícími velkými pozemky je vhodné popřemýšlet nad systémem země-voda. Jeho realizace je sice finančně náročnější než v případě čerpadla vzduch-voda, má ovšem vyšší účinnost, a tedy i nižší náklady na provoz. Systém funguje na stejném principu jako v předchozím případě, ovšem s tím rozdílem, že je energie získávána ze země. Proto je ideální pro dřevostavby, které mají k dispozici pozemek o ploše okolo 500 metrů čtverečních. Samotné čerpadlo je umístěno v objektu a plošné kolektory se vkládají do určené hloubky pod zem. Mimo nízkých nákladů na vytápění je velkou výhodou také minimální hlučnost systému. Najde se však i několik nevýhod, mezi které patří relativně vysoké pořizovací náklady. A v neposlední řadě je zde také ten problém, že nad kolektory v zemi nelze nic stavět a ani sázet stromy. Kdo šetří, zadělává na problém Ať už se rozhodnete pro kteroukoliv z variant, je dobré myslet na to, že v případě tepelných čerpadel rozhodně nemá smysl na čemkoliv šetřit. Můžete narazit na ty, kteří vám budou tvrdit, že dřevostavba je úsporná, a proto není potřeba do tepelného čerpadla tolik investovat. V takovém případě ovšem riskujete vysoké náklady na vytápění, a nejen to. Je také potřeba myslet na to, že laciné tepelné čerpadlo nebude tepelné čerpadlo s příliš dlouhou životností. Ve finále se tak hledání úspor může změnit na momenty hrůzy, kdy čerpadlo začne stávkovat uprostřed zimy, a nakonec se ani nezaplatí částka, která do něj byla investována. Proto vybírejte pouze skutečně ověřené výrobce, hledejte recenze jejich výrobků a pro montáž si zvolte specializované firmy, které za sebou mají nejen množství realizací, ale především kvalitní reference od zákazníků.
ADMD: záruka kvalitního a ověřeného dodavatele
Dvakrát měř a jednou řež, zní staré pořekadlo, které nabádá k pečlivosti. Ta je extrémně důležitá i u realizace dřevostaveb, a tím nemáme na mysli pouze správné měření dřevěné konstrukce domu. Pečlivost majitele by se měla prolínat všemi fázemi stavby domu, a to i těmi, které je nutné vyřešit ještě předtím, než se kopne do země. Součástí těchto fází je i výběr materiálů a dodavatelů. Jedná se o velmi důležité kroky, na které je dobré dát si čas, zvážit veškeré alternativy, poradit se a pustit se do akce až v momentě, kdy jsme si se vším 100 % jisti. Polevovat na obezřetnosti a pečlivosti se však nevyplácí ani poté. Platí to především v případě, kdy se pouštíme do realizace dřevostavby svépomocí. Pod tímto pojmem si mnozí představí muže, který každé odpoledne po práci do večera pracuje v osamění na budování rodinného hnízda. Tak sice může práce svépomocí vypadat, ovšem má i řadu jiných podob. Dřevostavba svépomocí Stavbou svépomocí se rozumí i postup, kdy investor koordinuje jednotlivé dodavatele a občas sám udělá práci, na kterou stačí. Tento způsob výstavby dřevostavby má hned několik výhod, ale také své nevýhody. Pokud je člověk schopný manažer, může celou výstavbu naplánovat tak, že do celé sebe soukolí perfektně zapadá a práce jde rychle od ruky. Další výhodou je snižování nákladů, a to zejména v momentě, kdy se investor rozhodne zapojit do činnosti i své vlastní ruce. Je paradoxem, že pečlivý laik může odvést daleko lepší práci než nezodpovědný profesionál. Laik, který si staví dům sám pro sebe čte návody a vše se snaží udělat na 100 %, pokud se však obrátí na profesionála, musí se spolehnout na jeho zkušenosti a odpovědnost, která nemusí být vždy taková, jak by bylo potřeba. Je tedy otázkou, kde najít odpovědné profesionály, kteří se stanou dokonalým partnerem při realizaci vysněného domova, případně bude možné celou stavbu svěřit do jejich rukou. V tomto případě je skutečně důležité měřit, potažmo hledat opravu pořádně. Určitou nápovědou však může být členství v ADMD. ADMD jako cesta jistoty Pod touto zkratkou se ukrývá Asociace dodavatelů montovaných domů, která pod svými křídly schraňuje skutečně ověřené společnosti. Jedná se o jakousi záruku, že dřevostavba, která vznikne pod rukama členských společností, bude vždy přesně odpovídat požadavkům zákazníka, a to jak v otázce vzhledu, kvality realizace, tak i rychlosti a udržitelnosti. Realizace dřevostavby však může přinést i celou řadu výzev. Pokud se tedy rozhodnete stavět svépomocí, je důležité se od začátku řídit několika důležitými body. Na začátku si stanovte rozpočet a pořádně promyslete své finanční možnosti i s výhledem do příštích let. Zároveň si také rozmyslete, zda se vám stavba svépomocí vyplatí z časového hlediska, tedy kolik času jí budete moci věnovat, jak dlouho vám výstavba potrvá a zda nebude lepší tento čas trávit s rodinou. Ať už se rozhodnete stavět svépomocí či vše svěříte do rukou specializované firmy, vždy vybírejte skutečně pečlivě a z ověřených společností a řemeslníků, na které je spoleh. Při realizaci svépomocí vždy dodržujte správné postupy, vzdělávejte se a nebojte se zeptat. Dalším velmi důležitým kritériem pro realizaci kvalitní dřevostavby je výběr správného dodavatele materiálů. Rozhodně nejděte cestou nejlevnějších možností. Snažte se zjistit, jaké materiály jsou pro vaše potřeby nejlepší volbou a vybírejte především na základě jejich životnosti a vlastností. Mějte na paměti to, že vám stavba domu zabere kus života a zároveň se jedná o místo, ve kterém ještě větší kus života prožijete. Jedná se o závazek, nad kterým je nutné pořádně se zamyslet, což vám ve finále pomůže nedělat při realizaci žádné kompromisy a mít takové bydlení, o kterém jste vždy snili.
