Vše o dřevostavbách
Fotovoltaika rozhodně má smysl, je však nutné vše dobře rozmyslet a spočítat
Energetická krize zaklepala na dveře nejedné české domácnosti. To je také jedním z hlavních důvodů, proč spousta nejen českých domácností hledá nové způsoby a řešení, jak na energiích ušetřit. Jednou z cest, jak úspor dosáhnout, je fotovoltaika, tedy řešení, díky kterému lze využívat síly slunečních paprsků k výrobě elektrické energie a následně z této energie napájet celý dům. Nejprve si vše pořádně spočítejte Fotovoltaika funguje na principu solárních panelů, do kterých se opírají sluneční paprsky, které následně přeměňují získanou energii na energii elektrickou. Ta může být buď rovnou spotřebována, její přebytky mohou být prodávány dál do sítě, případně ji lze ukládat do bateriových uložišť. Aby ovšem soukromá sluneční elektrárna dávala smysl, je nutné si dopředu vše spočítat. Ne v každém případě totiž dává smysl. Tyto výpočty se navíc nemusejí týkat jen samotného výkonu, ale do procesu pořízení fotovoltaické elektrárny vstupuje celá řada faktorů. Patří sem cena elektřiny, možnosti ukládání, velikost střechy, ale i orientace domu, jeho samotná poloha apod. Pozor na dodací lhůty Proto je vůbec nejlepším řešením zajít za odborníky. Ti solidní vám s výpočty rádi pomohou a navrhnout možná řešení. Fotovoltaiky může být pro některé španělská vesnice a není se čemu divit. Specialista by vám tedy měl vše potřebné ochotně vysvětlit. Ale co je nejdůležiější - dopředu udělá nezbytné výpočty a kalkulace cen. Díky tomu budete jasně vědět, za jakých okolností a s jakou investicí se vám pořízení fotovoltaiky vyplatí. Tyto služby by měly být u každého solidního dodavatele zdarma, na kvalitu však poukazují i další detaily. Zaměřte se na dodací lhůty. Na instalaci panelů byste neměli čekat déle než tři měsíce. Vyvarujte se firmám, které jsou vždy naprosto nadšené s řešením, které navrhne zákazník sám. Buď to znamená, že se z vás stal přes noc expert na fotovoltaiku, nebo je jejich zájmem prodat vám cokoliv, aniž by to dávalo smysl. Návratnost je klíčová Tím vůbec nejlepším ukazatelem je ovšem kalkulace návratnosti. Pokud vám bude společnost slibovat extrémně rychlou návratnost, a bude se přitom ohánět jinými příklady, je něco špatně. U fotovoltaiky platí, že každý projekt je velice specifický, a ne vždy se elektrárna opravdu vyplatí. Rychlé návratnosti aktuálně nahrávají především vysoké ceny energií, ale i v tomto případě je nutné predikovat vývoj a počítat s možným poklesem cen. Pokud budete vybírat fotovoltaickou elektrárnu, je vždy dobré se s dodavatelem potkat přímo na místě, kde bude instalace probíhat. Bez správného zaměření se budete vždy pohybovat pouze na úrovni odhadů. Instalace fotovoltaické elektrárny také vyžaduje náležité zázemí. I to je důvod, aby se odborníci přijeli na místo podívat a řekli vám, zda jsou vůbec střecha a krovy k instalaci takového řešení vhodné. Nezapomeňte také, že spolu s fotovoltaikou souvisí i další řešení. Příkladem je tepelné čerpadlo, které může v kombinaci se solární elektrárnou účty za energie opět pomoci výrazně snížit. Další otázkou je realizace bateriových uložišť, ve kterých můžete energii akumulovat a celý systém tak učinit opět daleko efektivnější. To všechno jsou alternativy, o kterých by si s vám měl expert promluvit a které byste měli brát v úvahu. V současné době se však s rádoby experty roztrhnul pytel, a proto je dobré při výběru dodavatele pečlivě dbát na reference, zajímat se o již provedené realizace a zároveň spolehnout na instinkt. Kdo jedná až příliš agresivně, tomu se raději obloukem vyhněte. Více k tématu: Jak ušetřit na energiích? Zkuste se zaměřit na teplo získávané z odpadních vod Zateplení dřevostavby. Úkol, který není radno podceňovat, ale ani se ho děsit Teplo domova je základ, cest k němu je však mnoho Dotace na bydlení: Nová zelená úsporám je základ
Odhad ceny nemovitosti? Alchymie plná proměnných
Trh s realitami se dynamicky proměňuje. Domy a byty, které měly ještě před několika lety cenu pár milionů, mohou dnes mít hodnotu i několikanásobně vyšší. Ať už máte zájem dům či byt prodávat či kupovat, je dobré mít aktuální informace a orientovat se v současné situaci. Nikdy navíc není na škodu znát hodnotu svého majetku a podle toho nakládat například i s pojištěním svého majetku. Odhad ceny nemovitosti majetku se především v posledních letech stal oblíbenou disciplínou, kterou nabízí kdejaká online služba. Stačí do online formuláře zanést několik údajů o dané nemovitosti a po chvilce na vás z monitoru svítí hodnota, kterou by váš dům či byt měl mít. Nic ovšem není tak jednoduché a odhad ceny nemovitosti už vůbec ne. Roli při tomto procesu hraje celá řada faktorů a pouze skuteční odborníci dokážou vypočítat cenu nemovitosti správně. Kdy je nutné mít odhad? Odhad ceny nemovitosti je nutné provést během různých scénářů. Znát hodnotu svého bytu či domu budete potřebovat například v momentě, kdy budete žádat o hypotéku, při dědickém řízení, při rozvodovém řízení, při placení daní a v neposlední řadě také při samotném prodeji dané nemovitosti, respektive při jejím nákupu. Pokud si budete chtít vzít hypotéku, banka bude potřebovat znalecký posudek o výši zástavní hodnoty dané nemovitosti, kterou vypracuje smluvní znalec banky. Tato služba bývá bankovními domy většinou poskytována zdarma. Počítejte ovšem s tím, že tento odhad bývá o 10 až 20 % nižší, než je reálná kupní cena nemovitosti. Tento postup je běžný a banky jej aplikují coby pojistku v případě, pokud nebudete hypotéku včas a řádně splácet a nemovitost bude nutné prodat. Není odhad jako odhad V dalších případech provádí odhad nemovitosti soudní znalec. Tento odhad probíhá pokaždé, kdy je tento proces nařízen zákonem pro oficiální účely. Znalec připravuje znalecký posudek, který je nejčastěji využíván při nejrůznějších sporech nebo pro účely finančního úřadu. Výsledek tohoto odhadu se může výrazně lišit od tržní ceny, jelikož jsou při něm posuzovány odlišné aspekty nemovitosti, a to hlavně velikost a stav. Pokud se rozhodnete váš dům či byt prodat, rozhodně není zapotřebí oficiální odhad soudního znalce. Naopak potřebujete odhad, který do výpočtů zahrnuje mimo velikosti a stavu také dispozice, lokalitu, dostupnost služeb v okolí, dopravní situaci apod. Jak tedy nejlépe určit cenu? Hlavní roli v odhadu ceny nemovitosti hraje srovnávací metoda. Ta využívá data z realitního trhu a porovnává ceny prodaných nemovitostí v dané lokalitě stejného typu. Aby mohl toto porovnání provést soukromý subjekt, je nutné mít přístup do databáze realitních kanceláří, katastru nemovitostí a do cenových map. Tyto údaje poté dohromady poskytují data, na základě kterých lze sestavit cenu nemovitosti, za kterou se daný objekt dá prodat. K čemu přihlížet? Pokud budete cenu nemovitosti odhadovat, vždy přihlížejte k výměře nemovitosti. Obecně platí, že čím větší daný byt, dům či pozemek je, tím je vyšší i prodejní cena. Dalším aspektem je dispozice a stav nemovitosti. Otevřené prostorné pokoje, kuchyň spojená s obývacím prostorem, či naopak záchod oddělený od koupelny, to všechno jsou prvky, které mohou cenu nemovitosti navýšit. Dalším velmi důležitým kritériem je lokalita, která je mnohdy zásadní při cenotvorbě. Přihlíží se k její dostupnosti, občanské vybavenosti v okolí, ale i chystaným projektům, které jsou v blízkosti domu připravovány. A v neposlední řadě svou roli vždy sehraje aktuální situace na trhu. Je tedy občas dobré i chvilku vyčkat, než se bouře na trhu uklidní.
Energetické standardy budov: není dům jako dům
Při nákupu nových spotřebičů se zákazníci často orientují podle štítku energetické náročnosti. Podobného škatulkování je využíváno také v případě budov, kde se rozlišují jednotlivé kategorie energetické náročnosti budovy. Ty prozrazují, jak náročný z energetického hlediska je provoz takového objektu. V jednotlivých kategoriích ovšem často bývá trochu zmatek a mnohdy dochází ke srovnáváním nesrovnatelného. A zákazník pak tápe. Pojďme si v této problematice udělat trochu jasno. Nízkoenergetický standard Vůbec prvním standardem, který se u nás začal využívat, je nízkoenergetický standard, který můžeme označit za předchůdce pasivního standardu. Definice tohoto standardu se určuje na základě měrné potřeby tepla na vytopení domu. Pokud dům nepřekračuje 50 kWh/(m2a), můžeme jej označit jako dům splňující nízkoenergetický standard. V některých případech se můžeme setkat s tím, že do výpočtů vstupují i další proměnné, jako je součinitel prostupu tepla, neprůvzdušnost obálky domu apod. V současné době, díky neustále se zdokonalujícím technologiím a zpřísňování legislativních požadavků, se však od tohoto termínu v rámci odborné veřejnosti postupně opouští. U zákazníků se ovšem tento termín i dnes používá velmi aktivně. Pasivní standard Daleko více se nyní začínáme v oboru setkávat s termínem pasivního standardu, který dnes můžeme označit i za technicky nejpokročilejší co se stavebního řešení domu týče. I tento standard se odvíjí od měrné potřeby tepla na vytopení domu, která se tentokráte stanovuje hranicí 15 kWh/(m2a). Aby však mohl dům spadat do toho standardu, musí splňovat i další kritéria. Definuje jej například neobnovitelná primární energie, neprůvzdušnost obálky budovy či maximální četnost překročení nejvyšší povolené teploty vnitřního vzduchu během letních měsíců. Pro domy v pasivním standardu jsou navíc platná řada dalších požadavků na používané výrobky a technologie při stavbě domu. Někdy se lze střetnou také s termínem energeticky pasivní standard, který je podobný výše popisovanému, ovšem rozdíl tvoří odlišné metody výpočtů, které využívají například odlišné vstupní údaje a další. Budovy s velmi nízkou energetickou náročností Pokud budete řešit dotace na svůj projekt v rámci vládního dotačního programu Nová zelená úsporám, pak se možná budete setkávat právě s tímto standardem. Opět se jedná o standard značně se přibližující obecným principům pasivního domu, kdy by požadovaná hodnota měrné potřeby tepla na vytápění neměla přesahovat 20 a v druhé úrovni 15 kWh/(m2a). Výpočty však vycházejí z metodických údajů vedených právě v rámci tohoto dotačního programu, kdy hlavní roli hraje plocha stanovená z vnějších rozměrů budovy, což výsledky odlišuje. Setkat se také můžeme s řadou energetických standardů, které ve svých názvech operují se slovem nula. Jedná se například o energeticky nulovou budovu, standard blízký energeticky nulovému apod. Jedná se o další standardy, u kterých by se mohlo zdát, že jsou udělovány domům, které nepotřebují ke svému vytápění žádný zdroj tepla, což je samozřejmě lichá představa. Sem spadají i budovy s téměř nulovou spotřebou energie, která je také jako jediná legislativně závazným pojmem. Všechny ostatní standardy nejsou v české legislativě pevně ukotveny, a proto se jedná o zcela dobrovolnou klasifikaci. I v tomto případě může být interpretace tohoto standardů ovšem různorodá, protože je velmi náročné definovat, co ona téměř nulová spotřeba ve skutečnosti reprezentuje. Více k tématu: Co jsou to nízkoenergetické, pasivní a aktivní dřevostavby? Jak ušetřit na energiích? Na úsporu myslete již při výstavbě domu a jeho zařízování Fotovoltaika: cesta k úsporám vhodná i pro dřevostavbu
Jak vybrat vhodné schodiště do dřevostavby? Kromě designu myslete i na praktičnost
Pokud se rozhodnete vyhnat svou dřevostavbu do výšky a dopřát si patrový dům, jeho nedílnou součástí bude i schodiště. S tím je počítáno již v projektu, a proto je vždy dobré mít jasnou představu, jak by takové schodiště mělo vypadat. Vzhled ovšem není vše, a proto je u schodiště velmi důležitá také jeho praktičnost. Pokud se rozhodnete mít ve své dřevostavbě schodiště, určitě se zaměřte na jeho vhodné umístění, průchodnost, rozměry a také výšku stoupání. Nezapomeňte, že se i schodiště řídí normou, kterou je zapotřebí dodržovat. Jen tak pak může být váš dům bez problémů zkolaudován. Při plánování myslete na současnost, ale také na budoucnost. Ne vždy budete mít dost sil vyběhnout po úzkém schodišti, a proto se vždy hodí šíře i podpůrné prvky. Navíc po schodišti možná budete stěhovat nábytek. I pro tyto případy jistě uvítáte větší prostor. Při plánování schodiště nepodceňujte detaily Za vůbec nejideálnější jsou označována schodiště do tvaru U, s dostatečnou šířkou, která nabízejí ideální sklon, jsou bezpečná, samotná rovina schodiště je před lomem krátká, a proto i bezpečná, pokud by přeci jen mělo dojít k pádu po schodech dolů. Při výběru je důležité také myslet na to, aby schodiště nebylo předimenzované. Přeci jen pro překonání výšky 3 metrů je nutné do domu instalovat schodiště o délce čtyř až pěti metrů, které svou vahou může dosahovat až půl tuny v závislosti na zvoleném materiálu. K těmto údajům je navíc nutné připočíst užitečné zatížení. Proto je nutné mít u schodiště vždy perfektně vyřešené kotvení a také konstrukci schodiště. A právě to může být u dřevostaveb problémem. Ty totiž mají často stěny řešené sádrokartonem. Ten musí být v prostoru schodiště vždy zesílen například OSB deskou či dřevěnými hranoly, aby bylo kotvení co nejpevnější. Design schodiště Pro standardního uživatele však bude vždy na prvním místě design schodiště, který by měl vždy korespondovat se zbytkem interiéru. Vůbec nejpoužívanějším materiálem u schodišť, který následně také ovlivňuje celkový design schodiště, je dřevo. V tomto případě je vždy vhodnější tvrdé dřevo, jelikož je schodiště vždy mechanicky silně namáháno. V kombinaci se dřevem se často objevuje také kov, který vyniká svou pevností, pro kterou je ideální volbou v případě složitých konstrukcí. Mezi další tradiční materiály patří kámen, který není tou nejobvyklejší volbou pro interiérová schodiště a ve finále přináší spíše nevýhody než výhody. V poslední době jsou však schodiště tvořena moderními materiály, jako je beton či sklo. Každý má svá specifika a opět u nich platí nutnost maximálního plánování již při samotném návrhu domu. To platí zejména u skla, které je pevné, ovšem křehké a musí se s ním manipulovat velice opatrně. Schody jako pohodlný a bezpečný prostor Ať už se rozhodnete pro jakýkoliv typ schodiště, nezapomínejte na to, že je k němu vždy nutné přistupovat primárně jako ke komunikačnímu prostoru. Na prvním místě musí být vždy bezpečnost a praktičnost a až poté je nutné řešit vzhled schodiště. Přesto můžete do svého interiéru dostat takové schodiště, které je krásné na pohled, praktické a naprosto bezpečné.
Nedovolte vaší dřevostavbě, aby se přehřívala
Jak se zdá, skutečně vysoké teploty během letních měsíců v České republice nejsou jen nahodilou anomálií, ale budou se opakovat čím dál častěji. I proto je dobré se na vysoké teploty připravit již při výstavbě domu a zajistit, aby se jeho interiér nepřehříval. Téma přehřívání je platné i pro dřevostavby, u kterých se často myslí především na zamezení průniku zimy v zimním období, ale teplo během letních měsíců je občas opomíjeno. Jak je známo, dřevo dokáže teplo rychle kumulovat a stejně tak rychle jej také ztrácí. Proto může u špatně vyřešených dřevostaveb v letních měsících skutečně docházet k jejich přehřívání. Proto je nutné již při návrhu stavby myslet na několik nezbytných detailů, které přehřívání objektu eliminují. Od základu a střechy Vše začíná již u izolace, která by měla být schopna omezovat množství tepla pronikajícího do domu. Pokud je izolace vyřešena správně, například za využití celulózy či dřevovláknitých desek, teplo z exteriéru proniká do interiéru stejně dlouho jako u klasického zděného domu, a interiér se tak přes den nestihne přehřát. Dalším podstatným prvkem je řešení střechy dřevostavby. Kdo na svůj dům nainstaluje zelenou střechu, nemusí si s jakýmkoliv přehříváním vůbec lámat hlavu. Zelená střecha je ovšem nákladná a nehodí se ke každému typu domu. Přesto lze i tak střechou ovlivnit množství tepla pronikajícího do interiéru. Důležitou roli hraje barva střechy. Zde platí pravidlo, že čím tmavší střecha je, tím více slunečních paprsků bude pohlcovat. Velký význam má tvar střechy. Pokud nepřesahuje obvod domu, slunečním paprskům nebrání nic v tom, aby se opíraly do stěn domu v plné síle a zahřívaly je. Účinné stínění S tím také souvisí nutnost efektivního řešení stínění. Moderní stavby rády pracují s masivními prosklenými plochami, skrze které pronikají sluneční paprsky do interiéru jako nůž do másla. Je tedy nutné do takových oken instalovat venkovní žaluzie či rolety odrážející světlo i teplo, a to ještě předtím, než se dostane do interiéru. A opět platí, že světlejší barva zvládá tento úkol lépe než tmavší. Pamatujte také na to, že množství paprsků, a tedy i tepla proudí do interiéru skrze šikmé prosvětlovací prvky, nejčastěji střešními okny. Ty je proto vhodné umisťovat jinam než na jihozápadní část střechy. Efektivní větrání Nejsou to však jen konstrukční prvky domu, co dokáže přehřívání ovlivňovat. Svou trochou do mlýna může přispět i samotný obyvatel domu. Během parných dnů je zapotřebí co nejméně větrat. Okenice a dveře je však dobré otevírat v momentě, kdy venkovní teploty klesnou, aby se v interiéru vyměnil vzduch a případně se do něj pustil i chlad. Okna je dobré nechat otevřená i na noc, pokud není ruch z okolí příliš velký. Tepelná kumulace dřevostaveb je zkrátka téma, které není radno podceňovat a je nutné jej řešit již během projektování domu. Mějte jistotu, že se vám v domě bude dobře bydlet jak během vánic za okny, tak i v momentě, kdy se dům bude koupat ve slunečních paprscích. Více k tématu: Jak se efektivně bránit vysokým teplotám uvnitř domu v horkých dnech? Technologie Activ Air
Centrální vysavač jako cesta ke zdravější domácnosti
Moderní technologie se pomalu, ale jistě vkrádají do našich životů, aniž bychom si to uvědomovali. Z telefonů se staly malé mobilní kanceláře, auta začala jezdit na elektřinu a chytré začaly být už i domácnosti. Ty si samy regulují vytápění, osvětlení, hlasem lze ovládat i sporák a robotické vysavače nás už ani nepotřebují. Jenže robotický vysavač není jediným moderním výstřelkem, který pomáhá zbavit domácnost nečistot. Moderním trendem je také centrální vysávání. Skrytý vysavač v každé místnosti Centrální vysávání je moderní řešení přinášející plno benefitů a je vhodné také pro dřevostavby. Jeho největší výhoda spočívá v maximální účinnosti odvodu nečistot pryč z domu. Klasický vysavač totiž nasává vzduch, větší nečistoty ukládá ve sběrné nádobě či sáčku a následně nasátý vzduch vyfukuje zpět do místnosti. Toto technické řešení ovšem přináší tu nevýhodu, že se při něm ve velké míře víří vzduch a tím i doposud nevysáté nečistoty, které vdechují všichni členové domácnosti, a které se usazují na místech, které již byly vysáty. Centrální vysavač ovšem odvádí všechny nasáté nečistoty mimo obytné prostory. Nečistoty na jednom místě Vše, co centrální vysavač vysaje, totiž putuje do sběrné nádoby, která je nejčastěji umístěna v technické místnosti či garáži a jim podobným prostorám. Zde dochází nejen ke sběru prachu a dalších nečistot, ale také je zde umístěn motor centrálního vysavače. To znamená, že vysávání interiéru je velice tichou záležitostí, při které slyšíte jen proudění vzduchu, protože motory běží zcela mimo vysávanou místnost. S centrálním vysáváním tak lze uklízet například i večer, kdy se vám konečně podaří uspat děti a máte trochu prostoru na to, dát po jejich řádění domácnost do pořádku. Nasávání nečistot a poslouchání chrastících kamínků letících trubicí je ve skutečnosti velmi uspokojivá činnost. Přesto má většina osob k vysávání spíše negativní vztah. Proč? Na vině je velmi často samotný vysavač, který je za sebou nutné neustále tahat, kontrolovat, zda vám vyjde šňůra, nebo se někde nezamotala. S centrálním vysavačem však toto martýrium odpadá. Rychle a jednoduše Stačí jen otevřít malá dvířka a z nich vytáhnout hadici, kterou následně napojíte na nástavec. Když je vše připraveno, stačí stisknout tlačítko a můžete se dát do práce. Hadice centrálních vysavačů mají navíc tu výhodu, že jsou velice dlouhé a také s jejich pomocí bez problému vysajete kompletně celé jedno podlaží. Systémy centrálního vysávání se však neomezují jen na klasické hadice. Velmi chytrým řešením je také nasávací štěrbina, která najde své uplatnění především u kuchyňských linek. Právě z nich totiž padá nejvíce nečistot dolů na podlahu. Pokud je přítomna nasávací štěrbina, stačí tyto nečistoty namést do nasávací štěrbiny, která je opět odvede do sběrné nádoby. Dostupné i v ČR Přestože jsou ventrální vysavače oblíbené především v Americe, kde nechybí v téměř žádné dřevostavbě, i na našem trhu lze najít několik dodavatelů technologií i firem, které centrální vysávací systém dovedou nainstalovat. Mezi nejoblíbenější výrobce, jejichž produkty lze sehnat i na našem trhu, patří kanadský Husky či americký Beam. Centrální vysavače však vyrábějí i některé nám známější značky, jako je například Elektrolux, u nás nabízí společnost SmartVac. Pořizovací cena centrálního systému vysávání je samozřejmě o něco nákladnější než u klasického vysavače. Jedná se však o systém s dlouhou životností, který přináší množství benefitů. Ty hravě vyváží veškeré náklady. Více k tématu: Jděte na svůj dům chytře
