Vše o dřevostavbách
Zeleň místo tašek. Zelená střecha je estetická i ekonomická volba
Možná jste také zaznamenali, že velkým trendem poslední doby jsou domy, které mají zeleň na fasádách a také střechách. Nemluvíme tu však o žádném břečťanu či psím vínu. Tyto zelené plochy jsou tvořeny travinami, mechem a dalšími rostlinami, které rostou přímo ze stěny či střechy. Pokud se vám tyto tzv. vegetační střechy líbí, můžete si je postavit i svépomocí, a skvěle tím vylepšíte například svou zahradní pergolu. Zelené střechy a fasády mají praktické výhody Zelené střechy dnes nejsou výsadou jen velkých komerčních objektů či kancelářských budov. Jejich pozitivní přínos dokážete ocenit i v klasickém rodinném domě, umí například chránit před slunečními paprsky, mrazy a také pomáhají lépe hospodařit s vodou na pozemku, kterou efektivně zadržují. Důležitá je také jejich estetická hodnota, jelikož dovedou dům výrazně esteticky vylepšit. Dokáží dům lépe provázat s okolní krajinou, případně dodat zeleň tam, kde ji majitel domu postrádá. Co přesně bude na střeše růst, se odvíjí od typu zelené střechy. Nejčastější volbou jsou tzv. extenzivní střechy, které potřebují relativně malou vrstvu substrátu, do kterého jsou vysázeny rostliny vyhledávající spíše sušší půdu. Tyto střechy jsou relativně nenáročné na údržbu a zároveň nepředstavují příliš velkou zátěž pro krovy a další nosné prvky domu. Střecha se může zezelenat i svépomocí Ještě předtím, než se do realizace své zelené střechy pustíte, je zapotřebí ověřit několik klíčových parametrů, abyste zjistili, zda je zelená střecha pro váš dům vhodná. Je potřeba mít jistotu, že střecha má dostatečnou únosnost, aby dokázala půdu i rostliny unést, a to i v momentě, kdy jsou plné vody. Zároveň je zapotřebí znát únosnost izolace, kdy je vhodný například pěnový polystyren, který si poradí s daleko větší zátěží než minerální vata. Je také důležité správně rozplánovat zavlažování a odvodňování. To musí být takové, aby střecha dokázala zadržet určité množství vody, ale ne příliš, aby nedošlo k úhynu rostlin. Je proto dobré znát údaje o dlouhodobém ročním srážkovém úhrnu na místě, kde dům stojí. Tyto informace by vám měly poskytnou místní vodárny, případně ČCHMÚ. S tím souvisí i znalost vlastností materiálu, ze kterého se bude zelená střecha skládat. Každý materiál má odlišné absorpční a hydroakumulační vlastnosti. Zde je navíc platná poučka, že čím větší sklon střecha má, tím méně je zapotřebí řešit odvodňování. Správná skladba Přejděme však již k samotné skladbě. Jako první je položena vrstva hydroizolace, která zabraňuje vodě v průsaku do konstrukce stavby. Při její pokládce je důležité dávat skutečně velký pozor na veškeré nedokonalosti. Tato vrstva musí být odolná proti síle kořenů, někdy může pomoci ještě jedna vrstva kořenuodolné fólie. Na hydroizolaci patří ochranná geotextilie, která chrání hydroizolaci před mechanickým poškozením. Geotextilii je dobré aplikovat okamžitě po položení hydroizolace, aby se možnost jejího poškození co nejvíce minimalizovala. Obvod vegetační střechy se zasypává kačírkem, který udržuje soudržnost vegetace a zároveň brání před špiněním spodní fasády. Kamenivo by mělo být všude, kde se objevují v souvislém porostu díry, ať už kvůli světlíkům, oknům, vpustím, potrubí apod. Tím jsou tato místa chráněna před zarůstáním. Na svém místě drží kačírek speciální lišty. Následuje drenážní vrstva, kterou zde plní nopová fólie s prolisovanými kalíšky. V nich se po dešti voda zadržuje, a rostliny tak mají vždy přístup k vláze. I novou folii je nutné chránit geotextilem, který se pokládá navrch otevřených nopů vytvářejících kalíšky. Nejvhodnější jsou sukulenty a trvalky Poslední vrstvou je substrát, který může být zkombinován s hydrofilní minerální vlnou. Do ní mohou rostliny bez problému zapouštět své kořeny. V případě substrátu nikdy nepoužívejte zeminu ze zahrady, ornici či zahradnický substrát. Ty totiž neobsahují potřebné množství živin. Finále představuje samotná pokládka suchomilných rostlin, kterým nedělá problém případný nedostatek vody. Jedná se o sukulenty a trvalky, jako jsou rozchodníky, netřesky, mateřídouška, koniklec či řebříček. Zvolit však můžete i traviny, konkrétně kostřavu či lipnici.
Zateplení dřevostavby. Úkol, který není radno podceňovat, ale ani se ho děsit
Dřevostavby se i v České republice stávají jednou z nejčastějších alternativ ke klasickým zděným domům. Důvodů je hned několik, a byť se to nemusí na první pohled zdát, patří mezi ně i výrazné energetické úspory, pokud jsou využity ty správné materiály tím správným způsobem. Které to jsou, a jak bychom je měli využívat, si dnes povíme. Kvalitní izolace je základ Příjemné klima v interiéru domu je jedním z klíčových prvků při rozhodování, jaký materiál pro výstavbu domu využijeme. S tím také souvisí výběr takových materiálů, díky kterým budeme schopni ušetřit na provozu domu, například na jeho vytápění. Jak moc velké tepelné ztráty dům má, ovlivňuje celá řada faktorů, přičemž výraznou roli sehrává kvalita jeho izolace. Jelikož je dřevostavba postavena na základě přírodního materiálu, je také vhodné konstrukci dále kombinovat s dalšími přírodními materiály. To platí také pro izolace. Těch přírodních je na trhu celá řada, jejich výběr je proto vždy dobré konzultovat s odborníkem, který vám doporučí ideální složení, hustotu izolace i její tloušťku. V případě dřevostaveb se nejčastěji doporučuje minerální izolace, která vyniká svými tepelně izolačními a akustickými vlastnostmi a také požární odolností. Do obvodových stěn dřevostaveb jsou ideální izolace se součinitelem tepelné vodivosti lambda λD ≤ 0,037 W/m.K. Nezapomínejte, že izolovat je dobré také vnitřní příčky, kde se bude použitá minerální izolace trochu lišit. Minerální izolace můžete vybírat takové, které jsou dostatečně šetrné k životnímu prostředí. Kterou konstrukci zvolit? Při stavbě dřevostavby můžete vybírat ze dvou typů konstrukcí. Tou první je difuzně otevřená konstrukce, která umožňuje určitému množství vlhkosti prostupovat konstrukcí. Vlhkost by měla vždy postupovat směrem z interiéru do exteriéru a nikdy by se tak nemělo dít naopak, čemuž slouží tzv. parobrzdy, které vlhkost pustí ven, dovnitř však nikoliv. Difuzně uzavřená konstrukce naopak zcela zamezuje prostupu vodní páry do konstrukce. To má na svědomí využití parozábrany. Její instalace musí být v tomto případě naprosto 100 %, aby vše dokonale těsnilo. Oba typy konstrukcí mají své výhody i nevýhody. V případě difuzně otevřené konstrukce však může dům tzv. dýchat a má tedy větší šanci vysychat a konstrukce tak lépe regeneruje. Tento fakt je ovšem vykoupen o něco vyššími vstupními náklady. U dřevostaveb totiž může docházet špatným instalováním izolace k vytváření tzv. tepelných mostů. Jedná se o místo, kde dochází k toku tepla vlivem menší vrstvy izolace či její absenci. V takovém případě dochází nejen k tepelným ztrátám, ale také ke kondenzaci vodních par a následně i tvorbě plísní, které konstrukci dřevostaveb znehodnocují. TIP: Konstrukce dřevostavby: je lepší difuzně otevřená nebo uzavřená?
Teplo domova je základ, cest k němu je však mnoho
Teplo domova není jen pojmem, který by vystihoval pouze vlídnost místa, kde člověk vždy nalezne klid a bezpečí. Domov je od pradávna i místem, kde se můžeme ohřát. Ovšem zatímco dříve k tomu sloužil otevřený plamen, dnes je způsobů vytápění domu daleko více. Pokud vybíráte správný systém vytápění vašeho domu, je důležité zvážit hned několik faktorů. Mimo aktuální ceny je dobré sledovat také dostupnost paliva, vývoj jeho cen a v neposlední řadě myslet i na výši financí, které do systému vytápění budete investovat. Kotle na tuhá paliva Mohlo by se zdát, že vytápění pomocí tuhých paliv je na ústupu. Pro řadu domácností je však dřevo, uhlí, pelety a další druhy tuhých paliv ještě stále běžným zdrojem tepla. Jedná se především o stavby, které nemají plynovou přípojku a které se nechtějí spoléhat na dodávanou elektrickou energii. Systém vytápění tuhými palivy přináší výhodu v podobě poměrně nízkých nákladů na vytápění. Na druhou stranu je pořizovací cena spalovacích kotlů vyšší než některé jiné alternativy. Zároveň se jedná o zdroj emisí, prachu a těkavých organických látek, který vyžaduje pravidelnou údržbu. I jejich obsluha není tak pohodlná jako u jiných řešení. Plynové kotle Pokud je v blízkosti domu plynová přípojka, nabízí se majiteli domu možnost levného a pohodlného vytápění spalováním zemního plynu. Takové kotle se velmi snadno obsluhují, jejich chod je automatický a díky moderním technologiím je lze obsluhovat například i na dálku skrze mobilní aplikaci. Při pořizování plynového kotle je dobré brát v potaz zdroj plynu, který k nám míří z Ruska a Norska a vnímat politickou situaci, která ovlivňuje jeho cenu. Přesto se vytápění zemním plynem řadí mezi levnější alternativy, což se týká i nákladů na pořízení samotného kotle. Elektrické kotle Elektrické kotle patří mezi nejelegantnější řešení, které si však žádá výrazné investice. Cena elektřiny roste, což je trend, který bude v České republice pokračovat i nadále. I přesto elektřina přináší řadu výhod. Je všude dostupná a s její pomocí lze byt rychle vyhřívat, případně teplotu pohodlně temperovat. Elektrokotle jsou zároveň relativně levnou variantou. Bohužel má i řadu nevýhod. Ty spočívají především v účinnosti, a tedy i celkových nákladech na vytápění. Elektřina v naší zemi patří mezi finančně nejnáročnější řešení z pohledu provozních nákladů. Tepelná čerpadla Tepelná čerpadla jsou relativně novým, a stále oblíbenějším způsobem vytápění, který přináší vůbec nejekologičtější provoz. Díky odběru tepla z okolí, ať už se jedná o vzduch, vodu či zem představují ekonomicky vysoce efektivní řešení. Zařízení musí být pouze napájeno elektřinou pro svůj provoz, kterou ovšem nevyužívá přímo k vytápění. Bohužel je tento fakt vykoupen vysokými pořizovacími náklady. Díky relativně nové technologii je také stále velmi těžké přesně určit životnost zařízení. Tepelné čerpadlo také není příliš vhodným řešením do extrémně mrazivých teplot, kdy ztrácí svou výkonnost. I proto je vždy nutné jej kombinovat s doplňkovým zdrojem energie. Právě kombinování různých druhů zdrojů tepla, ať už se jedná o kotle na tuhá paliva spolu s elektrokotli, tepelná čerpadla se solárními panely a klasickými krbovými vložkami, je vždy tou nejideálnější cestou, jak v dřevostavbě vytvořit co nejefektivnější systém vytápění. Je klíčové znát situaci domu, jeho energetickou třídu a také si spočítat pořizovací náklady jednotlivých řešení spolu s náklady na jejich provoz. Ne vždy totiž to nejlevnější řešení, co se počáteční investice týče, znamená i nejekonomičtější provoz. V dlouhodobém horizontu může pár desítek či stovek ušetřených tisíc na počátku znamenat nutnost daleko vyšší investice v budoucnu. Tipy na další články týkající se vytápění nízkoenergetických domů a dřevostaveb: Kachlová kamna v dřevostavbě: čím se liší od klasického krbu? Nejefektivněšjí systémy podlahového vytápění Domy s téměř nulovou spotřebou energie Do nízkoenergetických a pasivních staveb patří krbová kamna pouze s nízkým výkonem!
Rekonstrukce vs. novostavba: na co si dát při rozhodování pozor?
Mít vlastní dům přesně vyhovující všem potřebám, na vysněném místě a s krásným výhledem, to je hlavním životním cílem nejen řady mladých rodin. Jenže velmi často se tyto požadavky vzájemně vylučují. Najít dům přesně odpovídající vašim potřebám na vysněném pozemku je velmi náročné. Stejně tak problematické je nalézt stavební pozemek, který má krásný výhled a ideální rozměr. Navíc mezi stavbou a rekonstrukcí je řada značných odlišností. Aspekt č. 1 - celové náklady Jednou ze základních problematik je finanční stránka věci. Většina odborníků se shoduje na tom, že výstavba bývá většinou finančně výhodnější než rekonstrukce. Při rekonstrukci se totiž zpravidla objevují stále nové a nové problémy, které celou investici prodražují. Na druhou stranu v případě rekonstrukce si dokáže spoustu oprav zručnější člověk provést sám. Zároveň je také levnější koupit postavený dům i s pozemkem, než zvlášť pořizovat pozemek a zvlášť dům. Dům si však člověk postaví přesně dle svých představ a moderní materiály mu navíc umožní ušetřit i do budoucna, co se týče nákladů na vytápění apod. Aspekt č. 2 - pozemek Dalším důležitým kritériem je parcela, respektive zahrada. Nejenže pro výstavbu domu musíte kupovat nový pozemek, zároveň se ve většině případů bude jednat o kus zelené louky, která na sobě nebude nést vůbec nic. Zahradu si tedy budete muset kompletně upravit a zkrášlit. Výhodou je, že můžete dat spoustu prostoru své fantazii. Naopak nevýhodou další náklady, které se klidně mohou vyšplhat na stejnou částku, jako je samotná výstavba domu. Je také otázkou, zda výstavba nového domu nebude postrádat určité genius loci, které staré domy a jejich zahrady mají. Na druhou stranu specifického „ducha“ můžete vtisknout i novému domu. Jen to bude vyžadovat trochu více plánování a práce. Aspekt č. 3 - úskalí rekonstrukce S rekonstrukcí to totiž také není úplně jednoduché. Byť se může dům na první pohled zdát sebevíc atraktivní, ve skutečnosti se může během rekonstrukce objevit celá řada problémů, které je nutné urychleně řešit, případně dokonce znemožňují bydlení v domě. Jedná se především o problémy se statikou domu, tedy problémy, kdy jsou stěny domu silně narušené, dům má špatné základy, případně jsou ve velmi žalostném stavu krovy či střešní krytina. V případě starých chalup je roubení často napadeno červotočem. Navíc se takovému domu musíte vždy podřídit a přizpůsobit. Staré domy bývají často špatně proporčně řešené a velké chodby ubírají na místu obytným pokojům. Zároveň se ve starších domech nachází prostory jako bývalé chlívky, velké sklepy na uskladnění zásob na zimu či rozsáhlé prostory na skladování dřeva. Ty často ubírají na využitelné výměře a jsou spíše přítěží. Aspekt č. 4 - Technický stav budovy Starší domy navíc bývají často velmi špatně izolované a pokulhává i systém jejich vytápění. Ve finále tak budou náklady na provoz domu vyšší než náklady na provoz domu zcela nového. A opomenout bychom neměli ani špatnou či neexistující kanalizaci a vývody do nevyhovujících septiků. Pokud si však zakoupíte již postavený dům, ve většině případů v něm můžete rovnou bydlet, pokud jste schopni slevit ze svých nároků. Menší stavební zásahy navíc nevyžadují stavební povolení, takže pokud si dům zakoupíte, můžete si na něm dělat vše potřebné a nikoho se na nic neptat. Ať už uvažujete nad novostavbou či rekonstrukcí, je důležité si vše dopředu rozmyslet, propočítat a ujasnit si své priority. Pokud hledáte dům s duší a nebojíte se pustit do rekonstrukce svépomocí, pak se vám může koupě starého domu vyplatit. Pokud si naopak chcete dopřát klid a ničím se příliš netrápit, mít dům přesně dle svých představ, a ještě trochu ušetřit, v tom případě pro vás bude nejlepší cestou právě novostavba.
Vybíráme dřevo pro dřevostavby: smrk, modřín nebo borovice?
Uhranula vám krása roubených chalup či srubů? Pak vězte, že pro jejich stavbu budete potřebovat dřevo, skutečně velké množství dřeva. Pokud jsou vaše znalosti týkající se dřevin a jejich vlastností jen minimální, je určitě dobré nechat výběr takového stavebního materiálu na starosti specialistům. I přesto si pojďme říci, čím se jednotlivé dřeviny odlišují a pro jaké typy staveb jsou vhodné. A pokud nevíte, jaký je rozdíl mezi jednotlivými typy dřevěných staveb, doporučujeme si přečíst tento článek. Klíčové jsou vlastnosti dřeva Při výběru je vždy nutné řídit se především točivostí a vlhkostí, které rozhodují o tom, jak bude celá dřevostavba pracovat. Dále je důležité trámoví kontrolovat, hledat případné vady a volit také dřevo, které má vysokou trvanlivost a je schopné odolávat škůdcům i zubu času. Je jasné, že nezkušený člověk možná bude nad některými problémy tápat. Proto je vždy dobré mít na své stavbě k dispozici technický dozor, který má za úkol právě takové vady odhalovat a pomoci s jejich řešením. Více než kde jinde zde totiž platí pravidlo dvakrát měř a jednou řež. Chyby nadělané v masivní dřevostavbě mohou časem způsobit velké množství problémů a jejich odstraňování je často velice náročnou a také velice nákladnou disciplínou. Smrk Prvním typem dřeviny, která vám padne na mysl, bude nejspíše smrk. Jedná se o jednu z nejlevnějších, a relativně snadno dostupných dřevin, která se využívá především pro stavbu srubů. Pro stavbu roubenky není tak vhodný především z důvodu vysoké praskavosti způsobující hluboké trhliny. Vysoká praskavost je způsobena porušením povrchového napětí materiálu během zpracovávání na hranol. V případě kulatiny ovšem zůstává toto povrchové napětí nenarušené, a proto se smrk může bez obtíží použít právě pro stavbu srubů. Modřín Modřín je považován za jednu z nejvhodnějších dřevin pro stavbu jakékoliv masivní dřevostavby. Může se pochlubit extrémní odolností vůči škůdcům, jelikož má v porovnání s ostatními jehličnany rostoucími na našem území nejvyšší obsah pryskyřic. Díky tomu je vysoce houževnatý a často je volen jako prahový trám, na který je následně kladena kulatina či hranoly z jiných typů dřevin. Borovice U nás nepříliš využívaná borovice lesní je oblíbeným stavebním materiálem především na severu, v zemích jako je Švédsko či Norsko. I tento druh borovice má vysoký obsah pryskyřic, a tedy vyšší odolnost proti škůdcům. Dalším zajímavým prvkem je atypická a příjemná vůně dřeva. Cedr Chcete-li dřevostavbu z masivu, která vám vydrží věky, je cedr tou nejlepší volbou. Jedná se o dřevinu s nejvyšší pevností, která při správném provedení vytvoří malou dřevěnou pevnost, kterou nedobydou škůdci, ani čas. Je ovšem nutné podotknout, že cedrové dřevo v České republice neroste. Této výsady se poštěstilo oblastem v Kanadě či Sibiři, kde je velmi oblíbeným stavebním materiálem. Proto je nutné k nám cedrové dřevo dovážet, což se výrazně promítá do již tak drahé dřeviny. Jedle Jedle je tou správnou volbou pro roubenky. Na rozdíl od smrku netrpí tak vysokou praskavostí. Od něj se liší také vyšším množstvím obsažených pryskyřic a také větší objemovou hmotností, která zaručuje lepší pevnost dřevostavby. Trámoví nařezané z jedle si navíc rovnoměrně sedá a nemá potřebu příliš velkého otáčení. Navíc má krásnou kresbu, takže vám bude dělat radost jak na vnější straně domu, tak také v interiéru.
Cena dřeva raketově roste. Jak ovlivňuje výstavbu dřevostaveb?
Kdo s realizací dřevostavby v minulých letech váhal, v letošním roce nemá příliš důvodů k úsměvu. Byť jsou výkyvy cen na trhu běžnou záležitostí, situace, která nastala po covidové pandemii, nemá obdoby. Zvedají se ceny téměř všeho, a platí to i pro dřevo, jehož zdražení se dá označit slovem extrémní. Nedostatek dřeva k těžbě Ještě v minulém roce byl trh zásoben dřevem kalamitním, a tedy levným. V letošním roce se však projevil nedostatek dřeva spojený s celkovým růstem cen, což jeho cenu vymrštilo o desítky procent. Tento jev je patrný ve stavebnictví i truhlářství, což znamená, že dřevostavba dnes může investora vyjít i o půl milionu dráž. V porovnání s loňským rokem je letos cena v případě stavebního řeziva vyšší přibližně o třetinu a neustále narůstá. Přitom by se mohlo zdát, že kůrovcová kalamita naopak bude srážet cenu dřeva k zemi. Problém ovšem tkví v tom, že právě kůrovcová kalamita zapříčinila v mnoha lesích nedostatek dřeva, které nyní k běžné těžbě zcela chybí. Cena dřeva šponuje i velký zájem ze zahraničí O české dřevo je navíc zájem i v zahraničí a například rakouští obchodníci jsou schopni vždy nabídnout o něco lepší cenu, než ti čeští. Proto značná část tuzemské produkce putuje za hranice. A tak i přesto, že u nás těžba dřeva meziročně stoupla o 10 %, je dřeva nedostatek. Některým pilám navíc již brzy dojdou zásoby, což bude znamenat, že cena nadále poroste. V souvislosti s kůrovcovou kalamitou se bavíme o smrku, ovšem u něj celý problém jen začíná. U některých dalších dřevin je nárůst ceny materiálu dokonce 100 až 150 %. Proto někteří začínají rušit zakázky u truhlářů, a dokonce i své záměry na výstavbu dřevostavby a hledají alternativní materiály. Výrazně totiž roste i cena druhotných produktů ze dřeva, což je dalším důvodem, proč tento materiál nebude v novostavbách zahrnut v takové míře jako předtím. Má smysl vyčkávat na lepší ceny? Čekat na moment, kdy dřevo zlevní, ovšem nedává smysl. Tuzemské lesy se z kalamity vzpamatují nejdříve za několik desítek let. Je tedy nutné spokojit se s horší kvalitou kůrovcového dřeva, případně si za dřevěný materiál jednoduše připlatit. Jistou náplastí je, že cena u dřeva určeného pro stavbu totiž stále vyrostla nejméně oproti všem ostatním materiálům. Proč nevyčkávat dokazuje situace na severoamerickém trhu. Zdejší pily nestíhají uspokojovat poptávku, která v zemích kontinentu nyní panuje. Tamní stavební průmysl zažívá boom a jelikož je dřevostavba v Kanadě i Spojených státech nejčastějším typem stavby, cena stavebního dřeva zde za poslední rok dokonce zčtyřnásobila. Situace v Severní Americe je také dalším důvodem, proč cena dřeva celosvětově stoupá. Tamní obchodníci totiž berou vše za jakoukoliv cenu, a to znamená, že odkupují i dřevo z Evropy, protože materiál má ten, kdo zaplatí nejvíce. Lze tedy předpokládat, že cena dřeva bude stoupat i v příštích letech a momentálně není nikdo schopen říci, kde je ona cenová hranice, kterou zákazníci již nebudou ochotni akceptovat. Bohužel jsme se dostali se dřevem do zapeklité spirály, ze které není snadného úniku.
