Vše o dřevostavbách
Odhad ceny nemovitosti? Alchymie plná proměnných
Trh s realitami se dynamicky proměňuje. Domy a byty, které měly ještě před několika lety cenu pár milionů, mohou dnes mít hodnotu i několikanásobně vyšší. Ať už máte zájem dům či byt prodávat či kupovat, je dobré mít aktuální informace a orientovat se v současné situaci. Nikdy navíc není na škodu znát hodnotu svého majetku a podle toho nakládat například i s pojištěním svého majetku. Odhad ceny nemovitosti majetku se především v posledních letech stal oblíbenou disciplínou, kterou nabízí kdejaká online služba. Stačí do online formuláře zanést několik údajů o dané nemovitosti a po chvilce na vás z monitoru svítí hodnota, kterou by váš dům či byt měl mít. Nic ovšem není tak jednoduché a odhad ceny nemovitosti už vůbec ne. Roli při tomto procesu hraje celá řada faktorů a pouze skuteční odborníci dokážou vypočítat cenu nemovitosti správně. Kdy je nutné mít odhad? Odhad ceny nemovitosti je nutné provést během různých scénářů. Znát hodnotu svého bytu či domu budete potřebovat například v momentě, kdy budete žádat o hypotéku, při dědickém řízení, při rozvodovém řízení, při placení daní a v neposlední řadě také při samotném prodeji dané nemovitosti, respektive při jejím nákupu. Pokud si budete chtít vzít hypotéku, banka bude potřebovat znalecký posudek o výši zástavní hodnoty dané nemovitosti, kterou vypracuje smluvní znalec banky. Tato služba bývá bankovními domy většinou poskytována zdarma. Počítejte ovšem s tím, že tento odhad bývá o 10 až 20 % nižší, než je reálná kupní cena nemovitosti. Tento postup je běžný a banky jej aplikují coby pojistku v případě, pokud nebudete hypotéku včas a řádně splácet a nemovitost bude nutné prodat. Není odhad jako odhad V dalších případech provádí odhad nemovitosti soudní znalec. Tento odhad probíhá pokaždé, kdy je tento proces nařízen zákonem pro oficiální účely. Znalec připravuje znalecký posudek, který je nejčastěji využíván při nejrůznějších sporech nebo pro účely finančního úřadu. Výsledek tohoto odhadu se může výrazně lišit od tržní ceny, jelikož jsou při něm posuzovány odlišné aspekty nemovitosti, a to hlavně velikost a stav. Pokud se rozhodnete váš dům či byt prodat, rozhodně není zapotřebí oficiální odhad soudního znalce. Naopak potřebujete odhad, který do výpočtů zahrnuje mimo velikosti a stavu také dispozice, lokalitu, dostupnost služeb v okolí, dopravní situaci apod. Jak tedy nejlépe určit cenu? Hlavní roli v odhadu ceny nemovitosti hraje srovnávací metoda. Ta využívá data z realitního trhu a porovnává ceny prodaných nemovitostí v dané lokalitě stejného typu. Aby mohl toto porovnání provést soukromý subjekt, je nutné mít přístup do databáze realitních kanceláří, katastru nemovitostí a do cenových map. Tyto údaje poté dohromady poskytují data, na základě kterých lze sestavit cenu nemovitosti, za kterou se daný objekt dá prodat. K čemu přihlížet? Pokud budete cenu nemovitosti odhadovat, vždy přihlížejte k výměře nemovitosti. Obecně platí, že čím větší daný byt, dům či pozemek je, tím je vyšší i prodejní cena. Dalším aspektem je dispozice a stav nemovitosti. Otevřené prostorné pokoje, kuchyň spojená s obývacím prostorem, či naopak záchod oddělený od koupelny, to všechno jsou prvky, které mohou cenu nemovitosti navýšit. Dalším velmi důležitým kritériem je lokalita, která je mnohdy zásadní při cenotvorbě. Přihlíží se k její dostupnosti, občanské vybavenosti v okolí, ale i chystaným projektům, které jsou v blízkosti domu připravovány. A v neposlední řadě svou roli vždy sehraje aktuální situace na trhu. Je tedy občas dobré i chvilku vyčkat, než se bouře na trhu uklidní.
Energetické standardy budov: není dům jako dům
Při nákupu nových spotřebičů se zákazníci často orientují podle štítku energetické náročnosti. Podobného škatulkování je využíváno také v případě budov, kde se rozlišují jednotlivé kategorie energetické náročnosti budovy. Ty prozrazují, jak náročný z energetického hlediska je provoz takového objektu. V jednotlivých kategoriích ovšem často bývá trochu zmatek a mnohdy dochází ke srovnáváním nesrovnatelného. A zákazník pak tápe. Pojďme si v této problematice udělat trochu jasno. Nízkoenergetický standard Vůbec prvním standardem, který se u nás začal využívat, je nízkoenergetický standard, který můžeme označit za předchůdce pasivního standardu. Definice tohoto standardu se určuje na základě měrné potřeby tepla na vytopení domu. Pokud dům nepřekračuje 50 kWh/(m2a), můžeme jej označit jako dům splňující nízkoenergetický standard. V některých případech se můžeme setkat s tím, že do výpočtů vstupují i další proměnné, jako je součinitel prostupu tepla, neprůvzdušnost obálky domu apod. V současné době, díky neustále se zdokonalujícím technologiím a zpřísňování legislativních požadavků, se však od tohoto termínu v rámci odborné veřejnosti postupně opouští. U zákazníků se ovšem tento termín i dnes používá velmi aktivně. Pasivní standard Daleko více se nyní začínáme v oboru setkávat s termínem pasivního standardu, který dnes můžeme označit i za technicky nejpokročilejší co se stavebního řešení domu týče. I tento standard se odvíjí od měrné potřeby tepla na vytopení domu, která se tentokráte stanovuje hranicí 15 kWh/(m2a). Aby však mohl dům spadat do toho standardu, musí splňovat i další kritéria. Definuje jej například neobnovitelná primární energie, neprůvzdušnost obálky budovy či maximální četnost překročení nejvyšší povolené teploty vnitřního vzduchu během letních měsíců. Pro domy v pasivním standardu jsou navíc platná řada dalších požadavků na používané výrobky a technologie při stavbě domu. Někdy se lze střetnou také s termínem energeticky pasivní standard, který je podobný výše popisovanému, ovšem rozdíl tvoří odlišné metody výpočtů, které využívají například odlišné vstupní údaje a další. Budovy s velmi nízkou energetickou náročností Pokud budete řešit dotace na svůj projekt v rámci vládního dotačního programu Nová zelená úsporám, pak se možná budete setkávat právě s tímto standardem. Opět se jedná o standard značně se přibližující obecným principům pasivního domu, kdy by požadovaná hodnota měrné potřeby tepla na vytápění neměla přesahovat 20 a v druhé úrovni 15 kWh/(m2a). Výpočty však vycházejí z metodických údajů vedených právě v rámci tohoto dotačního programu, kdy hlavní roli hraje plocha stanovená z vnějších rozměrů budovy, což výsledky odlišuje. Setkat se také můžeme s řadou energetických standardů, které ve svých názvech operují se slovem nula. Jedná se například o energeticky nulovou budovu, standard blízký energeticky nulovému apod. Jedná se o další standardy, u kterých by se mohlo zdát, že jsou udělovány domům, které nepotřebují ke svému vytápění žádný zdroj tepla, což je samozřejmě lichá představa. Sem spadají i budovy s téměř nulovou spotřebou energie, která je také jako jediná legislativně závazným pojmem. Všechny ostatní standardy nejsou v české legislativě pevně ukotveny, a proto se jedná o zcela dobrovolnou klasifikaci. I v tomto případě může být interpretace tohoto standardů ovšem různorodá, protože je velmi náročné definovat, co ona téměř nulová spotřeba ve skutečnosti reprezentuje. Více k tématu: Co jsou to nízkoenergetické, pasivní a aktivní dřevostavby? Jak ušetřit na energiích? Na úsporu myslete již při výstavbě domu a jeho zařízování Fotovoltaika: cesta k úsporám vhodná i pro dřevostavbu
Pergoly, zimní zahrady či terasy. Svou dřevostavbu můžete ošperkovat řadou doplňků
Každý máme určitou představu o ideálním domě, ve kterém bychom chtěli prožít celý život. Pro někoho je nejdůležitější velká kuchyň, někdo touží po krásném obýváku s co největším a nejpohodlnějším gaučem a někteří touží především po krásné zahradě, aby bylo bydlení co nejvíce propojeno s přírodou. A právě to často umožňují některé doplňky k domům, jako jsou pergoly, terasy a zimní zahrady. Některé atypické doplňky mohou pomoci dům ozvláštnit a zatraktivnit. Přinesou nový prostor pro odpočinek a také pro setkávání s rodinou a přáteli. Přesně to nabízí například zimní zahrada. Ta je ideálním doplňkem k domu pro všechny, kteří touží trávit co nejvíce času venku a využívat zahradu na maximum, a to i během zimních měsíců. Zimní zahrady Zimní zahrada je vkusný a stylový doplněk i k dřevostavbám, přičemž ji lze často vytvořit z již fungující prostorné terasy. Díky tomu získáte ke svému domu v podstatě další plnohodnotnou místnost, která umožní během chladných měsíců přecházet ze zahrady do interiéru příjemnějším způsobem. Zimní zahrada by měla být vždy orientována na jihovýchod či jihozápad. Nejenže si díky tomu budete moci vychutnávat pohled na krásné západy sluníčka, ale zároveň toto umístění vytváří uvnitř zahrady ideální mikroklima pro rostliny, které jsou nedílnou součástí každé zimní zahrady. Naopak se vyhněte umístění na sever či jih, které by celému efektu zimní zahrady značně uškodilo. Počítejte s tím, že pořizovací cena zimní zahrady bývá vysoká. Startuje na částkách od 150 tisíc výš. Vždy samozřejmě záleží, z jakého materiálu se rozhodnete zimní zahradu vybudovat. U dřevostaveb se samozřejmě nabízí jako ideální materiál dřevo, které je ovšem náročnější na údržbu. Volit také můžete z hliníkových profilů či plastových řešení, která ovšem nejsou opticky natolik zajímavá. Pergoly Mezi další oblíbené doplňky dřevostaveb patří pergoly, které jsou vhodné například pro pořádání oslav, při společném grilování či pro ledabylé lelkování venku. Díky zastřešení nehrozí, že by rodinnou oslavu rozehnal déšť, nebo odpočinek znepříjemňovalo prudké sluníčko. Pergoly však mohou mít i ryze funkční účely. Pokud ji vybudujete nad bazénem, pak zabrání, aby na vodní plochu padalo listí a další nečistoty. Nebo můžete pergolu postavit nad stáním vozu a zajistit tak, že bude v letních měsících ve stínu a v zimě nebude zasypané hromadou sněhu. Pokud se rozhodnete vybudovat nezastřešenou pergolu, můžete ji ozdobit popínavými rostlinami, díky kterým lépe zapadne do zahrady. Podobně jako zimní zahrada i pergola může rozšířit váš dům o novou část vhodnou k obývání. Terasy Kdo nechce zastřešit ani zasklívat, může zvolit jednoduchou terasu, která taktéž umožní strávit příjemné chvilky venku na zahradě, aniž by bylo nutné se přezouvat. Terasou můžete také doplnit svůj bazén u dřevostavby a vytvořit také příjemný prostor mezi bazénem a domem, díky kterému si bude moci vodní radovánky vychutnat opravdu naplno.
Jak vybrat vhodné schodiště do dřevostavby? Kromě designu myslete i na praktičnost
Pokud se rozhodnete vyhnat svou dřevostavbu do výšky a dopřát si patrový dům, jeho nedílnou součástí bude i schodiště. S tím je počítáno již v projektu, a proto je vždy dobré mít jasnou představu, jak by takové schodiště mělo vypadat. Vzhled ovšem není vše, a proto je u schodiště velmi důležitá také jeho praktičnost. Pokud se rozhodnete mít ve své dřevostavbě schodiště, určitě se zaměřte na jeho vhodné umístění, průchodnost, rozměry a také výšku stoupání. Nezapomeňte, že se i schodiště řídí normou, kterou je zapotřebí dodržovat. Jen tak pak může být váš dům bez problémů zkolaudován. Při plánování myslete na současnost, ale také na budoucnost. Ne vždy budete mít dost sil vyběhnout po úzkém schodišti, a proto se vždy hodí šíře i podpůrné prvky. Navíc po schodišti možná budete stěhovat nábytek. I pro tyto případy jistě uvítáte větší prostor. Při plánování schodiště nepodceňujte detaily Za vůbec nejideálnější jsou označována schodiště do tvaru U, s dostatečnou šířkou, která nabízejí ideální sklon, jsou bezpečná, samotná rovina schodiště je před lomem krátká, a proto i bezpečná, pokud by přeci jen mělo dojít k pádu po schodech dolů. Při výběru je důležité také myslet na to, aby schodiště nebylo předimenzované. Přeci jen pro překonání výšky 3 metrů je nutné do domu instalovat schodiště o délce čtyř až pěti metrů, které svou vahou může dosahovat až půl tuny v závislosti na zvoleném materiálu. K těmto údajům je navíc nutné připočíst užitečné zatížení. Proto je nutné mít u schodiště vždy perfektně vyřešené kotvení a také konstrukci schodiště. A právě to může být u dřevostaveb problémem. Ty totiž mají často stěny řešené sádrokartonem. Ten musí být v prostoru schodiště vždy zesílen například OSB deskou či dřevěnými hranoly, aby bylo kotvení co nejpevnější. Design schodiště Pro standardního uživatele však bude vždy na prvním místě design schodiště, který by měl vždy korespondovat se zbytkem interiéru. Vůbec nejpoužívanějším materiálem u schodišť, který následně také ovlivňuje celkový design schodiště, je dřevo. V tomto případě je vždy vhodnější tvrdé dřevo, jelikož je schodiště vždy mechanicky silně namáháno. V kombinaci se dřevem se často objevuje také kov, který vyniká svou pevností, pro kterou je ideální volbou v případě složitých konstrukcí. Mezi další tradiční materiály patří kámen, který není tou nejobvyklejší volbou pro interiérová schodiště a ve finále přináší spíše nevýhody než výhody. V poslední době jsou však schodiště tvořena moderními materiály, jako je beton či sklo. Každý má svá specifika a opět u nich platí nutnost maximálního plánování již při samotném návrhu domu. To platí zejména u skla, které je pevné, ovšem křehké a musí se s ním manipulovat velice opatrně. Schody jako pohodlný a bezpečný prostor Ať už se rozhodnete pro jakýkoliv typ schodiště, nezapomínejte na to, že je k němu vždy nutné přistupovat primárně jako ke komunikačnímu prostoru. Na prvním místě musí být vždy bezpečnost a praktičnost a až poté je nutné řešit vzhled schodiště. Přesto můžete do svého interiéru dostat takové schodiště, které je krásné na pohled, praktické a naprosto bezpečné.
Nedovolte vaší dřevostavbě, aby se přehřívala
Jak se zdá, skutečně vysoké teploty během letních měsíců v České republice nejsou jen nahodilou anomálií, ale budou se opakovat čím dál častěji. I proto je dobré se na vysoké teploty připravit již při výstavbě domu a zajistit, aby se jeho interiér nepřehříval. Téma přehřívání je platné i pro dřevostavby, u kterých se často myslí především na zamezení průniku zimy v zimním období, ale teplo během letních měsíců je občas opomíjeno. Jak je známo, dřevo dokáže teplo rychle kumulovat a stejně tak rychle jej také ztrácí. Proto může u špatně vyřešených dřevostaveb v letních měsících skutečně docházet k jejich přehřívání. Proto je nutné již při návrhu stavby myslet na několik nezbytných detailů, které přehřívání objektu eliminují. Od základu a střechy Vše začíná již u izolace, která by měla být schopna omezovat množství tepla pronikajícího do domu. Pokud je izolace vyřešena správně, například za využití celulózy či dřevovláknitých desek, teplo z exteriéru proniká do interiéru stejně dlouho jako u klasického zděného domu, a interiér se tak přes den nestihne přehřát. Dalším podstatným prvkem je řešení střechy dřevostavby. Kdo na svůj dům nainstaluje zelenou střechu, nemusí si s jakýmkoliv přehříváním vůbec lámat hlavu. Zelená střecha je ovšem nákladná a nehodí se ke každému typu domu. Přesto lze i tak střechou ovlivnit množství tepla pronikajícího do interiéru. Důležitou roli hraje barva střechy. Zde platí pravidlo, že čím tmavší střecha je, tím více slunečních paprsků bude pohlcovat. Velký význam má tvar střechy. Pokud nepřesahuje obvod domu, slunečním paprskům nebrání nic v tom, aby se opíraly do stěn domu v plné síle a zahřívaly je. Účinné stínění S tím také souvisí nutnost efektivního řešení stínění. Moderní stavby rády pracují s masivními prosklenými plochami, skrze které pronikají sluneční paprsky do interiéru jako nůž do másla. Je tedy nutné do takových oken instalovat venkovní žaluzie či rolety odrážející světlo i teplo, a to ještě předtím, než se dostane do interiéru. A opět platí, že světlejší barva zvládá tento úkol lépe než tmavší. Pamatujte také na to, že množství paprsků, a tedy i tepla proudí do interiéru skrze šikmé prosvětlovací prvky, nejčastěji střešními okny. Ty je proto vhodné umisťovat jinam než na jihozápadní část střechy. Efektivní větrání Nejsou to však jen konstrukční prvky domu, co dokáže přehřívání ovlivňovat. Svou trochou do mlýna může přispět i samotný obyvatel domu. Během parných dnů je zapotřebí co nejméně větrat. Okenice a dveře je však dobré otevírat v momentě, kdy venkovní teploty klesnou, aby se v interiéru vyměnil vzduch a případně se do něj pustil i chlad. Okna je dobré nechat otevřená i na noc, pokud není ruch z okolí příliš velký. Tepelná kumulace dřevostaveb je zkrátka téma, které není radno podceňovat a je nutné jej řešit již během projektování domu. Mějte jistotu, že se vám v domě bude dobře bydlet jak během vánic za okny, tak i v momentě, kdy se dům bude koupat ve slunečních paprscích. Více k tématu: Jak se efektivně bránit vysokým teplotám uvnitř domu v horkých dnech? Technologie Activ Air
Světlovody: cesta k přirozenému světlu i v nejtemnějších koutech
Denní světlo hraje ve správné činnosti lidského organismu velice důležitou roli. Proto je podstatné, abychom jím byli během dne co nejvíce obklopeni. Tradičně k nám domů pouštíme světlo skrze okna, ať už klasická či střešní. Jsou ovšem taková místa a místnosti, kde není možné okno instalovat. I sem však můžeme denní světlo přivést, a to díky tzv. světlovodům. Světlovody jsou elegantním řešením, které nevyžaduje příliš velké stavební zásahy, a především jsou levnější a také na instalaci rychlejší alternativou, jak světlo do tmavých zákoutí dostat. Chytré řešení Jak již název napovídá, jedná se o systém přívodu světla dopadající na střechu domu hlouběji do jeho útrob. O to se stará skleněná kopule, která zachytává denní světlo a následně jej vede pomocí vysoce reflexních tubusů do interiéru. Zde je světlo rozptylování difusérem, a tak vše působí naprosto přirozeně. Světlovodů existuje celá řada. Výrobci totiž vycházejí vstříc jednotlivým koncepcím objektů, ale také prostorům, kam má být světlo přivedeno. Jednotlivé světlovody se liší mírou přiváděného světla, což nejvíce ovlivňuje velikost tubusu a jeho vnitřní reflexní úprava. Vnitřní plocha tubusu musí být maximálně hladká a reflexní. Pro tyto účely se nejčastěji využívá leštěný hliník, stříbro a díky modernímu vývoji také speciální polymer s vysokou odrazivou schopností. Ten má hned několik výhod, mezi kterými je například i fakt, že nevede teplo, a tak je i s jeho využitím v interiéru stálá teplota. Sběr a rozptyl světla Stejně podstatnou roli v technologii světlovodu jako tubus představuje také vrchní skleněná část. Právě ta se stará o zachytávání světla a ovlivňuje, kolik jej je posílání dolů. Z tohoto důvodu se využívá tzv. vyklenuté Fresnerovy čočky, která dokáže lámat ostré úhly, a tím snižovat počet odrazů v samotném tubusu. Intenzita světla je tak zachována a rozzáří vnitřní interiér. O to se stará difusér, který rozptyluje světlo nejčastěji mléčným sklem. Díky němu působí difusér velice příjemným dojmem a efekt je velmi přirozený, neoslňuje a světlo není ostré. Difusérů je na trhu velké množství. Některé nabízejí další přidané čočky, které intenzitu světla ještě více navyšují. Dále můžete zvolit takové, které působí spíše jako klasické světlo se žárovkou, případně volit difuséry imitující střešní okna. Difuséry se nejčastěji zapouští do podhledů, aby perfektně splynuly se stropem. Optimální regulace Technologie dnes navíc umožňují regulovat intenzitu světlovodů tak, aby tok světla přesně odpovídal potřebám obyvatel domu a třeba i ročnímu období. Jak je známo, zimní měsíce jsou co do intenzity světla o něco chudší než letní měsíce. Proto se hodí možnost přivírat a otevírat světlovod, a tím regulovat intenzitu do interiéru propouštěného světla. Světlovod je zkrátka chytrou možností, jak dostat do svého domu či bytu více světla, s minimálními náklady a ve velmi krátkém čase. Stačí si jen vybrat toho správného dodavatele či firmu, která provede instalaci kvalitně a dostatečně odborně tak, aby byla míra světla v interiéru maximální. Spíše než na cenu, proto dbejte na kvalitní reference daného dodavatele materiálu a služeb.
