Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací
ikona telefonikona telefon

+420 381 210 863

ikona e-mailikona e-mail

NAPIŠTE NÁM

ikona katalogikona katalog

Stáhněte si naše katalogy

ikona telefonikona telefon

+420 381 210 863

ikona e-mailikona e-mail

NAPIŠTE NÁM

ikona telefonikona telefon

+420 381 210 863

ikona e-mailikona e-mail

NAPIŠTE NÁM

Vše o dřevostavbách

Vybíráme vhodný stavební pozemek. Na co všechno si je potřeba dát pozor?

Současná situace na trhu s nemovitostmi se dostává za únosnou mez. Ceny bytů šplhají strmě vzhůru a dnes již vyrovnávají, či dokonce překračují ceny novostaveb. Proto řada lidí dává přednost novostavbě domu za městem či na vzdálenějším venkově. Jenže s tímto rozhodnutím se pojí celá řada problémů a výzev, které začínají v podstatě už na začátku při výběru pozemku. Přečtěte si několik našich tipů, jak se nespálit. Před samotným výběrem si stanovte, jak velký pozemek by měl být a co všechno by vám měl nabídnout. Zda vám nevadí žít v těsné blízkosti sousedů, zda budete využívat zahradu a k jakým účelům, zda chcete mít výhled do širokého okolí, jak daleko to budete mít do práce a děti do školy. Zároveň přihlédněte k občanské vybavenosti v okolí, ale nepodceňujete ani možnosti sportovního či kulturního vyžití. Další neméně důležitou otázkou je i cena vybraného pozemku. Ta se zpravidla odvíjí od lokality, blízkosti k většímu městu, dopravní dostupnosti nebo právě od občanské vybavenosti a kulturního vyžití v blízkém okolí.  Jak se na pozemek dostat? To všechno jsou důležité body, které člověka napadají tak nějak automaticky. Zároveň existují i taková náležitosti, které nás hned na první dobrou nenapadnou. Při výběru pozemku je například nutné sledovat jeho náležitosti týkající se příjezdových komunikací, územního plánu a rozvodných sítí. Právě příjezdová komunikace hraje velmi důležitou roli. Ze zákona totiž není možné stavět na pozemku, který nemá zajištěný přístup. Vůbec nejlepší variantou je, když je příjezdová komunikace obecní. Další možností je, že je cesta ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví toho, kdo pozemek prodává a součástí koupě pozemku je podíl na této komunikaci. Věci se začínají komplikovat v momentě, kdy je příjezdová komunikace ve vlastnictví jiného subjektu. Poté je důležité sledovat, zda je na takovou komunikaci vypsána tzv. služebnost užívání ve prospěch zakoupeného pozemku. V takovém případě nebude možné získat stavební povolení. Skutečně zde lze stavět? Dalším důležitým bodem je možnost výstavby na pozemku. To určuje územní plán obce. Je tedy důležité si ověřit, zda je pozemek v územním plánu veden jako stavební pozemek. Specifikace pro stavbu si lze ověřit dle jednotlivých zón. Zároveň zde můžeme nalézt i regulaci výstavby, která nám určuje například minimální velikost pozemku pro výstavbu rodinného domu, koeficient pokrytí pozemku, výškové omezení domu, maximální počet podlaží, tvar střechy, případně další jiná omezení. Zároveň je nutné získat posouzení možnosti stavby na daném pozemku. Toto posouzení v ideálním případě získejte jak od místního stavebního úřadu, tak i od obce jako takové. Stavební úřad totiž spadá pod stát a je možné, že se instituce na výstavbě neshodnou. V takovém případě je sice možné získat stavební povolení, ovšem stavební úřad se proti němu může odvolat. Je pozemek zasíťovaný? Dalším důležitým bodem, který není dobré podceňovat, je zasíťování daného pozemku. Je důležité myslet na přívod vody, elektřiny, kanalizaci či plyn. Ve větších obcích bývají všechny tyto sítě dostupné, není tomu tak vždy ale v menších obcích. Zde jsou většinou zajištěny pouze dodávky elektřiny a vody. Vytápění a ohřev vody zajišťuje většinou elektrokotel a odpady zase domovní čistírna vod. V ideálním případě jsou u pozemku již zkolaudované rozvody, jsou předány správcům sítí a jsou vedeny v pilířích na okraji pozemku. Bez kolaudace rozvodů není možné získat stavební povolení. Můžete se však potkat i s případy, kdy jsou v ulicích již zkolaudované rozvody, ovšem přípojky na pozemku nejsou dokončeny, poté je nutné obrátit se na správce sítě a zeptat se na připojení. V případě existence nezkolaudovaných distribučních sítí je koupě pozemku vždy riziková a jejich dokončení je dobré konzultovat s místním stavebním úřadem. Během pobytu na pozemku je dobré zkontrolovat také několik další detailů, jako je blízkost elektrického vedení. Je také dobré najít takový pozemek, který není v těsné blízkosti rybníka, potoka či jiné vodní nádrže. A občas může přinést problémy i skála těsně u nebo přímo na pozemku.  

Číst více→

Nízkoenergetický či pasivní? Jaké jsou rozdíly mezi těmito druhy staveb?

Energetická náročnost domu je téma, kterou dnes investoři řeší v mnoha případech daleko více než samotný vzhled domu. Jejich cílem je samozřejmě stlačit náklady na provoz domu na minimum, což je vede k tomu postavit dům v nízkoenergetickém či pasivním standardu. Jak se od sebe domy, které nesou toto rozdílné označení, liší, se pokusíme vysvětlit v na následujících řádcích. To, co oba typy staveb odlišuje od klasických domů, jsou použité materiály a také některé mechanismy, se kterými domy pracují. V případě materiálů se jedná o takové, které vyhovují požadavkům na nízkou či nulovou spotřebu energie. Dbá se na to, aby byly šetrné a také pocházely z obnovitelných zdrojů. Konkrétně se jedná o dřevěná vlákna, celulózu získávanou z konopí či ovčí vlnu, slámu, masivní dřevo, bambus a další organické materiály. Ty se využívají především coby izolant, a také pro budování stavebních konstrukcí. Nízkoenergetická stavba Právě izolace a její efektivita vůbec nejvíce ovlivňuje charakter domu. To, co jej definuje, je totiž číslo vyjadřující spotřebu na vytápění daného objektu. V případě nízkoenergetického domu hovoříme o maximálně 50 kWh na 1 m2. Aby bylo možné této hodnoty dosáhnout, musí stavba splňovat řadu kritérií. Na první pohled se takový dům nemusí lišit od běžné stavby, nicméně rozdílné je zpracování, které musí být propracované do posledního detailu, stejně jako je rozdílné konstrukční a architektonické řešení. Obvodové stěny by měly být zatepleny, okna jsou často vybavena trojskly, zesílená vrstva izolace je také v podlahách a střešní izolace bývá řešena jako nadkrokevní. Kombinací těchto prvků je dosaženo potřebné vzduchotěsnosti, k čemuž je však zapotřebí přidat také řízené větrání či řízené větrání s rekuperací. Větrání je obvykle řešeno plynovým či elektrickým kotlem, případně i tepelným čerpadlem v kombinaci s podlahovým topením. Náklady na výstavbu nízkoenergetického domu jsou přibližně o 15 % vyšší než v případě běžného domu. Ceny v dispozicích 5+1 a výše se tak pohybují v částkách od 5 milionů korun výše. Pasivní standard Abychom mohli novostavbu označit jako splňující pasivní standard, je zapotřebí, aby měrná roční spotřeba tepla nepřesáhla 15 kWh na 1 m2. Pro splnění tak přísné normy je ovšem nutné mimo využití úsporných materiálů a technologií dbát i na takové prvky, jako je orientace domu k světovým stranám, umístnění oken apod. Proto je k splnění pasivního standardu nutné vybrat nejen vhodný objekt, ale také samotné místo, kde bude stát. Pasivní domy pracují i se solární technologií či stíněním oken v letním období. Jako zdroj tepla se nejčastěji využívá tepelného čerpadla. Velkou roli však v objektu hraje také vzduchotěsnost obvodového pláště domu. V případě výstavby domu v pasivním standardu hovoříme o nákladech vyšších o 10 až 20 % v porovnání s klasickým domem. Výslednou cenu vždy ovlivňuje velikost objektu, volba použitých materiálů a také zvolená technika. Pokud váháte, která varianta je pro vaše potřeby tou nejlepší, je vždy dobré poradit se s odborníky. Dům za život většina z nás postaví jen jeden, a proto by měl první pokus vždy vyjít na 100 %. Nicméně ani v jednom z těchto dvou případů nešlápnete vedle a rodinnému rozpočtu dopřejete značnou úlevu, stejně jako přírodě, ve které dům postavíte. Tipy na další články o tématu: Proč jsou naše montované domy vhodným domovem pro alergiky a astmatiky? Jaká dřevostavba je lepší? Přízemní bungalov nebo patrový dům? Dřevostavba, nebo zděný dům? Konstrukce dřevostavby: je lepší difuzně otevřená nebo uzavřená? 

Číst více→

Zeleň místo tašek. Zelená střecha je estetická i ekonomická volba

Možná jste také zaznamenali, že velkým trendem poslední doby jsou domy, které mají zeleň na fasádách a také střechách. Nemluvíme tu však o žádném břečťanu či psím vínu. Tyto zelené plochy jsou tvořeny travinami, mechem a dalšími rostlinami, které rostou přímo ze stěny či střechy. Pokud se vám tyto tzv. vegetační střechy líbí, můžete si je postavit i svépomocí, a skvěle tím vylepšíte například svou zahradní pergolu. Zelené střechy a fasády mají praktické výhody Zelené střechy dnes nejsou výsadou jen velkých komerčních objektů či kancelářských budov. Jejich pozitivní přínos dokážete ocenit i v klasickém rodinném domě, umí například chránit před slunečními paprsky, mrazy a také pomáhají lépe hospodařit s vodou na pozemku, kterou efektivně zadržují. Důležitá je také jejich estetická hodnota, jelikož dovedou dům výrazně esteticky vylepšit. Dokáží dům lépe provázat s okolní krajinou, případně dodat zeleň tam, kde ji majitel domu postrádá. Co přesně bude na střeše růst, se odvíjí od typu zelené střechy. Nejčastější volbou jsou tzv. extenzivní střechy, které potřebují relativně malou vrstvu substrátu, do kterého jsou vysázeny rostliny vyhledávající spíše sušší půdu. Tyto střechy jsou relativně nenáročné na údržbu a zároveň nepředstavují příliš velkou zátěž pro krovy a další nosné prvky domu. Střecha se může zezelenat i svépomocí Ještě předtím, než se do realizace své zelené střechy pustíte, je zapotřebí ověřit několik klíčových parametrů, abyste zjistili, zda je zelená střecha pro váš dům vhodná. Je potřeba mít jistotu, že střecha má dostatečnou únosnost, aby dokázala půdu i rostliny unést, a to i v momentě, kdy jsou plné vody. Zároveň je zapotřebí znát únosnost izolace, kdy je vhodný například pěnový polystyren, který si poradí s daleko větší zátěží než minerální vata. Je také důležité správně rozplánovat zavlažování a odvodňování. To musí být takové, aby střecha dokázala zadržet určité množství vody, ale ne příliš, aby nedošlo k úhynu rostlin. Je proto dobré znát údaje o dlouhodobém ročním srážkovém úhrnu na místě, kde dům stojí. Tyto informace by vám měly poskytnou místní vodárny, případně ČCHMÚ. S tím souvisí i znalost vlastností materiálu, ze kterého se bude zelená střecha skládat. Každý materiál má odlišné absorpční a hydroakumulační vlastnosti. Zde je navíc platná poučka, že čím větší sklon střecha má, tím méně je zapotřebí řešit odvodňování. Správná skladba Přejděme však již k samotné skladbě. Jako první je položena vrstva hydroizolace, která zabraňuje vodě v průsaku do konstrukce stavby. Při její pokládce je důležité dávat skutečně velký pozor na veškeré nedokonalosti. Tato vrstva musí být odolná proti síle kořenů, někdy může pomoci ještě jedna vrstva kořenuodolné fólie. Na hydroizolaci patří ochranná geotextilie, která chrání hydroizolaci před mechanickým poškozením. Geotextilii je dobré aplikovat okamžitě po položení hydroizolace, aby se možnost jejího poškození co nejvíce minimalizovala. Obvod vegetační střechy se zasypává kačírkem, který udržuje soudržnost vegetace a zároveň brání před špiněním spodní fasády. Kamenivo by mělo být všude, kde se objevují v souvislém porostu díry, ať už kvůli světlíkům, oknům, vpustím, potrubí apod. Tím jsou tato místa chráněna před zarůstáním. Na svém místě drží kačírek speciální lišty. Následuje drenážní vrstva, kterou zde plní nopová fólie s prolisovanými kalíšky. V nich se po dešti voda zadržuje, a rostliny tak mají vždy přístup k vláze. I novou folii je nutné chránit geotextilem, který se pokládá navrch otevřených nopů vytvářejících kalíšky. Nejvhodnější jsou sukulenty a trvalky Poslední vrstvou je substrát, který může být zkombinován s hydrofilní minerální vlnou. Do ní mohou rostliny bez problému zapouštět své kořeny. V případě substrátu nikdy nepoužívejte zeminu ze zahrady, ornici či zahradnický substrát. Ty totiž neobsahují potřebné množství živin. Finále představuje samotná pokládka suchomilných rostlin, kterým nedělá problém případný nedostatek vody. Jedná se o sukulenty a trvalky, jako jsou rozchodníky, netřesky, mateřídouška, koniklec či řebříček. Zvolit však můžete i traviny, konkrétně kostřavu či lipnici.

Číst více→

Zateplení dřevostavby. Úkol, který není radno podceňovat, ale ani se ho děsit

Dřevostavby se i v České republice stávají jednou z nejčastějších alternativ ke klasickým zděným domům. Důvodů je hned několik, a byť se to nemusí na první pohled zdát, patří mezi ně i výrazné energetické úspory, pokud jsou využity ty správné materiály tím správným způsobem. Které to jsou, a jak bychom je měli využívat, si dnes povíme. Kvalitní izolace je základ Příjemné klima v interiéru domu je jedním z klíčových prvků při rozhodování, jaký materiál pro výstavbu domu využijeme. S tím také souvisí výběr takových materiálů, díky kterým budeme schopni ušetřit na provozu domu, například na jeho vytápění. Jak moc velké tepelné ztráty dům má, ovlivňuje celá řada faktorů, přičemž výraznou roli sehrává kvalita jeho izolace. Jelikož je dřevostavba postavena na základě přírodního materiálu, je také vhodné konstrukci dále kombinovat s dalšími přírodními materiály. To platí také pro izolace. Těch přírodních je na trhu celá řada, jejich výběr je proto vždy dobré konzultovat s odborníkem, který vám doporučí ideální složení, hustotu izolace i její tloušťku. V případě dřevostaveb se nejčastěji doporučuje minerální izolace, která vyniká svými tepelně izolačními a akustickými vlastnostmi a také požární odolností. Do obvodových stěn dřevostaveb jsou ideální izolace se součinitelem tepelné vodivosti lambda λD ≤ 0,037 W/m.K. Nezapomínejte, že izolovat je dobré také vnitřní příčky, kde se bude použitá minerální izolace trochu lišit. Minerální izolace můžete vybírat takové, které jsou dostatečně šetrné k životnímu prostředí. Kterou konstrukci zvolit? Při stavbě dřevostavby můžete vybírat ze dvou typů konstrukcí. Tou první je difuzně otevřená konstrukce, která umožňuje určitému množství vlhkosti prostupovat konstrukcí. Vlhkost by měla vždy postupovat směrem z interiéru do exteriéru a nikdy by se tak nemělo dít naopak, čemuž slouží tzv. parobrzdy, které vlhkost pustí ven, dovnitř však nikoliv. Difuzně uzavřená konstrukce naopak zcela zamezuje prostupu vodní páry do konstrukce. To má na svědomí využití parozábrany. Její instalace musí být v tomto případě naprosto 100 %, aby vše dokonale těsnilo. Oba typy konstrukcí mají své výhody i nevýhody. V případě difuzně otevřené konstrukce však může dům tzv. dýchat a má tedy větší šanci vysychat a konstrukce tak lépe regeneruje. Tento fakt je ovšem vykoupen o něco vyššími vstupními náklady. U dřevostaveb totiž může docházet špatným instalováním izolace k vytváření tzv. tepelných mostů. Jedná se o místo, kde dochází k toku tepla vlivem menší vrstvy izolace či její absenci. V takovém případě dochází nejen k tepelným ztrátám, ale také ke kondenzaci vodních par a následně i tvorbě plísní, které konstrukci dřevostaveb znehodnocují. TIP: Konstrukce dřevostavby: je lepší difuzně otevřená nebo uzavřená?  

Číst více→

Teplo domova je základ, cest k němu je však mnoho

Teplo domova není jen pojmem, který by vystihoval pouze vlídnost místa, kde člověk vždy nalezne klid a bezpečí. Domov je od pradávna i místem, kde se můžeme ohřát. Ovšem zatímco dříve k tomu sloužil otevřený plamen, dnes je způsobů vytápění domu daleko více.  Pokud vybíráte správný systém vytápění vašeho domu, je důležité zvážit hned několik faktorů. Mimo aktuální ceny je dobré sledovat také dostupnost paliva, vývoj jeho cen a v neposlední řadě myslet i na výši financí, které do systému vytápění budete investovat. Kotle na tuhá paliva Mohlo by se zdát, že vytápění pomocí tuhých paliv je na ústupu. Pro řadu domácností je však dřevo, uhlí, pelety a další druhy tuhých paliv ještě stále běžným zdrojem tepla. Jedná se především o stavby, které nemají plynovou přípojku a které se nechtějí spoléhat na dodávanou elektrickou energii. Systém vytápění tuhými palivy přináší výhodu v podobě poměrně nízkých nákladů na vytápění. Na druhou stranu je pořizovací cena spalovacích kotlů vyšší než některé jiné alternativy. Zároveň se jedná o zdroj emisí, prachu a těkavých organických látek, který vyžaduje pravidelnou údržbu. I jejich obsluha není tak pohodlná jako u jiných řešení. Plynové kotle Pokud je v blízkosti domu plynová přípojka, nabízí se majiteli domu možnost levného a pohodlného vytápění spalováním zemního plynu. Takové kotle se velmi snadno obsluhují, jejich chod je automatický a díky moderním technologiím je lze obsluhovat například i na dálku skrze mobilní aplikaci. Při pořizování plynového kotle je dobré brát v potaz zdroj plynu, který k nám míří z Ruska a Norska a vnímat politickou situaci, která ovlivňuje jeho cenu. Přesto se vytápění zemním plynem řadí mezi levnější alternativy, což se týká i nákladů na pořízení samotného kotle. Elektrické kotle Elektrické kotle patří mezi nejelegantnější řešení, které si však žádá výrazné investice. Cena elektřiny roste, což je trend, který bude v České republice pokračovat i nadále. I přesto elektřina přináší řadu výhod. Je všude dostupná a s její pomocí lze byt rychle vyhřívat, případně teplotu pohodlně temperovat. Elektrokotle jsou zároveň relativně levnou variantou. Bohužel má i řadu nevýhod. Ty spočívají především v účinnosti, a tedy i celkových nákladech na vytápění. Elektřina v naší zemi patří mezi finančně nejnáročnější řešení z pohledu provozních nákladů. Tepelná čerpadla Tepelná čerpadla jsou relativně novým, a stále oblíbenějším způsobem vytápění, který přináší vůbec nejekologičtější provoz. Díky odběru tepla z okolí, ať už se jedná o vzduch, vodu či zem představují ekonomicky vysoce efektivní řešení. Zařízení musí být pouze napájeno elektřinou pro svůj provoz, kterou ovšem nevyužívá přímo k vytápění. Bohužel je tento fakt vykoupen vysokými pořizovacími náklady. Díky relativně nové technologii je také stále velmi těžké přesně určit životnost zařízení. Tepelné čerpadlo také není příliš vhodným řešením do extrémně mrazivých teplot, kdy ztrácí svou výkonnost. I proto je vždy nutné jej kombinovat s doplňkovým zdrojem energie. Právě kombinování různých druhů zdrojů tepla, ať už se jedná o kotle na tuhá paliva spolu s elektrokotli, tepelná čerpadla se solárními panely a klasickými krbovými vložkami, je vždy tou nejideálnější cestou, jak v dřevostavbě vytvořit co nejefektivnější systém vytápění. Je klíčové znát situaci domu, jeho energetickou třídu a také si spočítat pořizovací náklady jednotlivých řešení spolu s náklady na jejich provoz. Ne vždy totiž to nejlevnější řešení, co se počáteční investice týče, znamená i nejekonomičtější provoz. V dlouhodobém horizontu může pár desítek či stovek ušetřených tisíc na počátku znamenat nutnost daleko vyšší investice v budoucnu. Tipy na další články týkající se vytápění nízkoenergetických domů a dřevostaveb:  Kachlová kamna v dřevostavbě: čím se liší od klasického krbu? Nejefektivněšjí systémy podlahového vytápění Domy s téměř nulovou spotřebou energie Do nízkoenergetických a pasivních staveb patří krbová kamna pouze s nízkým výkonem!  

Číst více→

Rekonstrukce vs. novostavba: na co si dát při rozhodování pozor?

Mít vlastní dům přesně vyhovující všem potřebám, na vysněném místě a s krásným výhledem, to je hlavním životním cílem nejen řady mladých rodin. Jenže velmi často se tyto požadavky vzájemně vylučují. Najít dům přesně odpovídající vašim potřebám na vysněném pozemku je velmi náročné. Stejně tak problematické je nalézt stavební pozemek, který má krásný výhled a ideální rozměr. Navíc mezi stavbou a rekonstrukcí je řada značných odlišností. Aspekt č. 1 - celové náklady Jednou ze základních problematik je finanční stránka věci. Většina odborníků se shoduje na tom, že výstavba bývá většinou finančně výhodnější než rekonstrukce. Při rekonstrukci se totiž zpravidla objevují stále nové a nové problémy, které celou investici prodražují. Na druhou stranu v případě rekonstrukce si dokáže spoustu oprav zručnější člověk provést sám. Zároveň je také levnější koupit postavený dům i s pozemkem, než zvlášť pořizovat pozemek a zvlášť dům. Dům si však člověk postaví přesně dle svých představ a moderní materiály mu navíc umožní ušetřit i do budoucna, co se týče nákladů na vytápění apod. Aspekt č. 2 - pozemek  Dalším důležitým kritériem je parcela, respektive zahrada. Nejenže pro výstavbu domu musíte kupovat nový pozemek, zároveň se ve většině případů bude jednat o kus zelené louky, která na sobě nebude nést vůbec nic. Zahradu si tedy budete muset kompletně upravit a zkrášlit. Výhodou je, že můžete dat spoustu prostoru své fantazii. Naopak nevýhodou další náklady, které se klidně mohou vyšplhat na stejnou částku, jako je samotná výstavba domu.   Je také otázkou, zda výstavba nového domu nebude postrádat určité genius loci, které staré domy a jejich zahrady mají. Na druhou stranu specifického „ducha“ můžete vtisknout i novému domu. Jen to bude vyžadovat trochu více plánování a práce. Aspekt č. 3 - úskalí rekonstrukce S rekonstrukcí to totiž také není úplně jednoduché. Byť se může dům na první pohled zdát sebevíc atraktivní, ve skutečnosti se může během rekonstrukce objevit celá řada problémů, které je nutné urychleně řešit, případně dokonce znemožňují bydlení v domě. Jedná se především o problémy se statikou domu, tedy problémy, kdy jsou stěny domu silně narušené, dům má špatné základy, případně jsou ve velmi žalostném stavu krovy či střešní krytina. V případě starých chalup je roubení často napadeno červotočem. Navíc se takovému domu musíte vždy podřídit a přizpůsobit. Staré domy bývají často špatně proporčně řešené a velké chodby ubírají na místu obytným pokojům. Zároveň se ve starších domech nachází prostory jako bývalé chlívky, velké sklepy na uskladnění zásob na zimu či rozsáhlé prostory na skladování dřeva. Ty často ubírají na využitelné výměře a jsou spíše přítěží. Aspekt č. 4 - Technický stav budovy Starší domy navíc bývají často velmi špatně izolované a pokulhává i systém jejich vytápění. Ve finále tak budou náklady na provoz domu vyšší než náklady na provoz domu zcela nového. A opomenout bychom neměli ani špatnou či neexistující kanalizaci a vývody do nevyhovujících septiků. Pokud si však zakoupíte již postavený dům, ve většině případů v něm můžete rovnou bydlet, pokud jste schopni slevit ze svých nároků. Menší stavební zásahy navíc nevyžadují stavební povolení, takže pokud si dům zakoupíte, můžete si na něm dělat vše potřebné a nikoho se na nic neptat. Ať už uvažujete nad novostavbou či rekonstrukcí, je důležité si vše dopředu rozmyslet, propočítat a ujasnit si své priority. Pokud hledáte dům s duší a nebojíte se pustit do rekonstrukce svépomocí, pak se vám může koupě starého domu vyplatit. Pokud si naopak chcete dopřát klid a ničím se příliš netrápit, mít dům přesně dle svých představ, a ještě trochu ušetřit, v tom případě pro vás bude nejlepší cestou právě novostavba.

Číst více→
Načíst další